Provaznická ulice (Praha 1) je dnes tvořena z velké části zadními trakty velkých domů, které mají svá hlavní průčelí do ulic Na Příkopě a Rytířské. Slouží tak hlavně jako spojnice ulic Na Můstku a Havířské a tomu odpovídá i její stav. První písemnou zmínku o této ulici máme z roku 1434, ale historie je určitě starší. Mistři provazníci, po kterých nese ulice dodnes pojmenování, se v parkánovém prostoru městského opevnění začali usazovat v 15. století, důvodem byl hlavně dostatek místa pro provozování jejich řemesla.

Z levé strany je ulice ohraničena historickou zástavbou, navenek pozdně klasicistní, v jádru gotickou. Jedním z domů je i dům č. p. 385, kde v prvním patře sídlí Městská knihovna v Praze. Prostory využívá pro provoz Oddělení digitalizace a jako školící prostory a kanceláře. V přízemí je hostinec U Provaznice, pohostinství je v tomto místě doloženo historicky, prý sem do příjemné hospůdky chodíval i Jan Neruda. Dům je ve vlastnictví hl. m. Prahy.  

Gotický, pozdně klasicistně přestavěný dům byl součástí velké sjednocené zástavby domu Mikuláše od Věže, kde byl součástí zadního traktu a těsně přiléhal k hradební zdi. Pod označením U Fentnarů patřil mezi pobělohorské konfiskáty, v roce 1713 je známý jako Reimannovský dům. Dnešní č. p. 385 tvoří dvě původně samostatné budovy s nepravidelným půdorysem, které byly spojené přechodem v místě dnešního schodiště.

Generální rekonstrukce celého bloku domů i ulice Na Můstku probíhala ve čtyřech etapách v 70. a 80. letech 20. století a vyžádal si ji nevyhovující statický i technický stav budov. Při této rekonstrukci byly objeveny rozsáhlé části gotických stavebních prvků.