Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska

Vyhledávání

Nové Město na Moravě

Město Nové Město na Moravě
Vratislavovo nám. 103
Nové Město na Moravě, 592 31

Telefon:+420 566 598 300
E-mail:posta@nmnm.cz
Web:www.nmnm.cz
Poloha a stručná charakteristika města Nové Město na Moravě leží ve východní části Českomoravské vrchoviny v jižní části Žďárských vrchů. Rozkládá se na svahu, prudce se zvedajícím od soutoku Bobrůvky a Bezděčky, přitékající od severovýchodu. Větší část města se nachází v přírodní rezervaci CHKO Žďárské vrchy, a proto tvoří přirozenou bránu do velice atraktivní turistické oblasti České republiky. Město leží 10 km na východ od Žďáru nad Sázavou, do jehož okresu z administrativního hlediska spadá. Na úrovni vyšších administrativních celků se nachází v severovýchodní části Kraje Vysočina. S účinnosti od 1. ledna 2003 je obcí s rozšířenou působnosti (ORP). V jejím správním obvodu se nachází 29 obci, kde trvale žije téměř 20 tis. obyvatel. Město si zachovalo charakter kulturního a správního centra regionu bez většího průmyslového zázemí. K větším podnikům patří Chirana dnešní Medin, a.s. na výrobu zdravotnické techniky. V 50. letech 20. století byl sloučením soukromých výrobců lyží a sáněk vytvořen podnik Sport, který dnes vyrábí lyže a snowboardy pod hlavičkou Sporten, a. s. Nové Město na Moravě je relativně dobře dopravně dostupné, neboť tudy prochází významná silniční komunikace I/19 Havličkův Brod – Kunštát a neelektrifikovaná regionální železniční trať č. 251 Žďar nad Sázavou – Nové Město na Moravě – Tišnov. Ve Žďaru nad Sázavou i v Tišnově se napojuje na celostátní železniční trať č. 250 Praha – Havlíčkův Brod – Křižanov – Tišnov – Brno. Nové Město je vyhledávaným centrem turistiky, cykloturistiky, lyžování a rekreace. Své důležité místo však zaujímá i ve sportovním světě. Vysočina Arena v nedalekém lese Ochoza již hostila řadu významných sportovních podniků. Nejdelší tradici mají závody v běhu na lyžích, které byly poprvé v Novém Městě a na Moravě vůbec uspořádány v roce 1910. Zejména běžecký lyžařský závod o Zlatou lyži Českomoravské vysočiny, který se poprvé běžel v roce 1934, se již několikrát objevil mezi závody Světového poháru. Poslední dobou zaznamenal největší rozvoj biatlon. V únoru 2013 se dokonce novoměstská Vysočina Arena stala hostitelem mistrovství světa v tomto divácky atraktivním sportu. Město však nemá jen sportovního ducha, ale žilo a žije i kulturou a památkami. Tvořila zde nebo se zde narodila celá řada výtvarných umělců, literátů či hudebníků. Mezi nejznámější jména patří dva významní představitelé českého a světového sochařství, novoměstští rodáci Jan Štursa a Vincenc Makovský. K místním umělcům, s jejichž díly se setkáváme na každém kroku, náleží i malíř Karel Němec, který vyzdobil kostel sv. Kunhuty a mnoho dalších domů ve městě svými nezaměnitelnými sgrafity. Statistické údaje (stav k 1.1.2016) Počet obyvatel: 10 133 Rozloha: 6 113 ha Hustota osídleni: 165,8 obyv./km2 Počet místních části: 9 Počet katastrálních území: 10 Nadmořská výška: 594 m n.m. Zeměpisná šířka: 49° 34‘ s. š. Zeměpisná výška: 16° 05‘ v. d. Výčet místních částí: Hlinné, Jiříkovice, Maršovice, Olešná, Petrovice, Pohledec, Rokytno, Slavkovice, Studnice. Výčet katastrálních území: Nové Město na Moravě, Hlinné, Jiříkovice, Maršovice, Olešná, Petrovice, Pohledec, Rokytno, Slavkovice, Studnice.
 
 

Historie a památky

Nové Město bylo založeno ve 13. století při kolonizaci českomoravského pomezí. Již koncem 13. století se uvádí jako městečko Nova Civitas, které bylo povýšené roku 1635 na město. Největší rozkvět zaznamenalo za pánů z Pernštejna v 16. století, který byl vystřídaný v následujících dvou stoletích obdobím velkého hospodářského úpadku a sociálního i protireformačního útlaku. Následkem ničivých požárů v 18. a 19. století postrádá Nové Město na Moravě význačnější architektonické památky. Díky tvorbě slavných rodáků – sochařů Jana Štursy a Vincence Makovského však vlastní originální sochařskou galerií, která zdobí jeho veřejná prostranství. Největší počet uměleckých památek a pamětních desek se koncentruje na ústředním Vratislavově náměstí, kde jsou soustředěny i nejhodnotnější historické objekty. Architektonickou úpravu náměstí s borovicemi navrhl významný sochař Vincenc Makovský. V roce 1990 bylo historické jádro města prohlášeno Městskou památkovou zónou.

Stručná chrakteristika výběru památek:

Kostel Českobratrské církve evangelické

Kostel byl postaven v letech 1896-1898 v novorenesančním slohu pod vedením místního stavitele a starosty Josefa Sadílka podle projektu vídeňského architekta Glasera. Do základního kamene v pravém rohu věže bylo vloženo cínové pouzdro s pamětním zápisem, fotografiemi a mincemi. Oltář a varhany byly do kostela přeneseny z původní staré toleranční modlitebny, která byla zbořena. Ke kostelnímu zvonu přibyly v roce 1992 další tři, z nichž největší - Láska – má hmotnost 859 kg.

 Busta J. A. Komenského, autor: Julius Pelikán, rodák z Nového Veselí

15. listopadu 1920 u příležitosti 250. výročí úmrtí Jana Ámose Komenského byla v rámci oslav pořádaných českobratrskou církví evangelickou odhalena mramorová busta J. Á. Komenského před evangelickým kostelem na místě bývalé toleranční modlitebny. Je umístěná na novobarokním podstavci s nápisy na přední a zadní straně, na kterém do roku 1918 stávala busta císaře Františka Josefa I. Celý památník spočívá na uměle vytvořeném pahorku.

 Katolický kostel 

 je zasvěcený svaté Kunhutě. Nejstarší částí kostela je gotický presbytář z konce 14. století. V dalším století byla přistavěna loď a v 16. století věž, jak dokládá ve zdi u sakristie zabudovaný pamětní kámen s erbem majitele panství Viléma Dubského z  Třebomyslic.Černá kaplepochází z r. 1739. Jednalo se o bývalou sakristii. Na stěnách jsou vyobrazeny lidovém vyjádření fresky „poslední věci člověka“.  Mezi lodí kostela a presbytářem pod dlažbou kostela je krypta Dubských z Třebomyslic, původních majitelů zdejšího panství. Kostel byl částečně zničen požárem v 18. a 19. století. Po posledním požáru byl zrušen hřbitov s ohradní zdí kolem kostela. Exteriér kostela je vyzdoben sgrafity novoměstského rodáka Karla Němce z let 1928-29, který je také autorem vítězného oblouku nazvaného České nebe v interiéru kostela.  Kostelní zvony jak v období 1. světové, tak i 2. světové války byly použity pro válečné účely. Stávající zvony Petr, Pavel, Václav a největší Kunhuta, vážící 2.200 kg pocházejí z let 1955 a 1958. Byly ulity v Kovolitu v České u Brna.

 Socha sv. J. Nepomuckého, autor neznámý

 Jedná se o pískovcovou plastiku světce z roku 1764, která je umístěna za presbytářem kostela sv. Kunhuty.Socha Sv. Jana Nepomuckého, patrona Horácka, patří mezi nejkrásnější sochy N. Města na Mor. své doby.

Kamenný kříž

 Jedná se o kříž, který je umístěn před kostelem sv. Kunhuty. Kvalitní kamenická práce pochází z roku 1843.

 Kašna se sloupem se sochou svaté Anny s P. Marií, autor neznámý

 Nejstarší sochařská výzdoba na kašně v parku, zobrazující svatou Annu s postavičkou Panny Marie, byla pořízena roku 1727 na památku požáru a z vděčnosti uchránění před morem. Postavy na podstavci sloupu představují světce Jana Nepomuckého, Karla Boromejského, sv. Jana Sarkandra a svatého Šebestiána. Na mladší původ i autora upozorňuje signatura umístěná u poslední sochy: Karel Dvořák v Praze 1875. Svatá Anna byla pro velké poškození nahrazena roku 1992 kopií a její originál je umístěn v Horácké galerii. V rohu kašny je litinový chrlič na vodu.

 Sousoší „Pohřeb v Karpatech“ pomník padlých v 1. světové válce, autor: Jan Štursa

 Sousoší čtyř vojáků v uniformách legionářů ukládající do hrobu tělo mrtvého druha, zakrytého plachtou. Bezprostřední inspirací k tomuto dílu byla autentická fotografie z karpatského bojiště. Původní návrh, vytvořený během války jako figurální kompozice v rakouských uniformách, přepracoval sochař ve 20. letech pro pomník obětem první světové války v Předměřicích nad Labem a Místku. Dílo bylo po umělcově smrti provedeno v sochařsko-kamenické škole v Hořicích a odhaleno v roce 1932 k uctění památky padlých v I. světové válce.

 Raněný, autor: Jan Štursa

 Vrcholné protiválečné dílo českého sochařství vzniklo z frontových zážitků, zaznamenaných během války v kresbě i plastice. Bronzová plastika před umělcovým rodným domem byla odhalena roku 1965 jako památník obětem druhé světové války. Sádrový originál z roku 1921 je vystaven v Horácké galerii.

 Kašna se sochou Vratislav z Pernštejna, autor: pražský sochař Karel Dvořák

 Kamenná kašna tvaru kvadrilobu byla postavena na místo dřevěné v roce 1870. Práce na kašně provedl kameník z Poličky Jan Eigl. Socha, umístěná na středovém pískovcovém soklu, představuje majitele novoměstského panství, Vratislava z Pernštejna, který drží v ruce svitek významných výsad, které roku 1580 udělil Novému Městu. Byla vytvořena na zakázku obecního výboru roku 1871 a o rok později osazena na kašně. Nápis na podstavci sochy připomíná nejen autora, ale i restaurování Janem Štursou roku 1902.

 František Palacký, autor: Jan Štursa

 První veřejná umělcova zakázka vznikla v roce 1902 za studií na pražské Akademii výtvarných umění. Financoval ji bývalý starosta Josef Jelínek, Štursův poručník a velký ctitel Františka Palackého. Pomník vysekal sochař podle modelu korigovaného J.V. Myslbekem za pomoci spolužáka Jaroslava Krepčíka ve starostově domě (č.p. 39 s věžičkou). Původně měl být umístěn na kašně tohoto náměstí.

 Kašna s plastikou Píseň horkopie, autor originálu: Jan Štursa

 Kašna tvaru kvadrilobu pochází z roku 1891. Kopie sochařské výzdoby kašny byla zhotovena ve Škole umění ve Zlíně pod vedením Vincence Makovského roku 1942. Originál z roku 1905, ztělesňující alegorii rodného kraje, vytvořil Jan Štursa na náklad obce. Je vystaven v chodbě Horáckého muzea, první dva návrhy se nacházejí ve sbírkách Horácké galerie. V rohu kašny je litinový chrlič na vodu.

 Zámek čp. 1

 Severovýchodní část novoměstského náměstí uzavíralo až do roku 1590 několik starých domů. V letech 1589 – 1592 je postupně získal koupí nebo výměnou tehdejší majitel panství a nejvyšší dvorní sudí Vilém Dubský z Třebomyslic. Jako v městečku trvale usazená vrchnost, vystavěl na jejich místě zámek, jehož stavba, v duchu pozdní renesance, byla ukončena v roce 1596. Když v roce 1621 byl Dubský pro účast na stavovském povstání odsouzen ke ztrátě ma- jetku a statek získal kardinál František z Dietrichsteinu, sídlili na zámku jeho hejtmané a úředníci. Od roku 1638 to byl hospodářský rada dietrichsteinských statků Šimon Kratzer ze Šensperku, za něhož bylo postaveno východní křídlo zámecké budovy.  V roce 1645 bylo město napadeno švédským vojskem. Jeho jeden oddíl zámek silně poškodil, vyraboval a Š. Ktratzera zastřelil. V roce 1699 získal zámek s celým novoměstským panstvím Ústav šlechtičen Marie Školské v Brně. Po velkém požáru byl zámek v polovině 18. století barokně přebudován a rozšířen. Dnešní podobu včetně novorenesanční fasády průčelí získal areál zámku až v sedmdesátých letech předminulého století. Kolem ústředního obdélného dvora jsou seskupeny jednopatrové budovy, v přízemí otevřené polokruhovými arkádami na dvou stranách nádvoří do pravého úhlu. V patře jsou zasklené chodby. Zámek je sídlem Horácké galerie.

 Dům čp. 4

Jedná se o jednopatrovou budovu obdélníkového půdorysu se zajímavými rozsáhlými dvouúrovňovými gotickými sklepy. V tomto domě se nacházel městský pivovar. V 16. stol. vlastnil dům Pavel Janků, jenž stál od r. 1591 v čele městské rady. Rovněž v pozdějších dobách zde sídlili novoměstští primátoři.

 Dům čp. 6

Měšťanský dům jako jeden z nejstarších privilegovaných domů vlastnili řezníci. Podoba domu se zaklenutím v přízemí i v prvním patře pochází ze 17. století. Fasáda byla do současné podoby upravena v 19. stol.. 

 Dům čp. 8

 V 16. století patřil dům významnému novoměstskému rodu Věcovských. V roce 1719 se do domu přiženil Jan Ondřej Karel Monse, městský syndik, který za bavorsko – saské války (1741-1742) hrdinně hájil zájmy města. Jeho syn Josef Vratislav Monse byl významným českým právníkem a od roku 1768 profesorem státního a přirozeného práva na universitě v Olomouci. Jako historický spisovatel doby josefínské byl známý svými nejužšími styky s představiteli té doby, byl přísedícím studijní i cenzurní komise tehdejšího nejvyššího dohlédacího orgánu ve školství na Moravě. V roce 1780 byl za své vědecké zásluhy povýšen do šlechtického stavu.  Současná podoba domu pochází z období baroka a má částečně zachovalou původní dispozicí.

 Dům čp. 9

 K nejstarším domům na náměstí řadíme právě tento dům, který byl sídlem vladyckého rodu Konáčů z Hodíškova. Po velkém požáru v roce 1801 dostal dům horácky prostou, ale ve městě vzácnou empírovou fasádu, kterou si udržel do současnosti. Zčásti si zachoval i původní dispozicí s pozdějšími úpravami průčelí. Vzácný je typický empírový sedlový portálek vyplňující horní kouty vrat. Není ani bez zajímavostí, že po novém politickém uspořádání zde bylo umístěno v roce 1850 první okresní hejtmanství. V letech 1922-1926 vlastnil dům řezník V. Makovský, otec sochaře Vincence Makovského. Mladý sochař ozdobil hlavici sloupu v portálu řeznického krámu svého otce půlkruhovým hlubokým a polychromovaným reliéfem s postavami řeznických tovaryšů na ramenou nesoucí kusy masa. 

 Dům čp. 10

Datovaná klasicistní stavba z roku 1815 s původní dispozicí bez podstatnějších pozdějších stavebních úprav a zásahů.

 Dům čp. 11 

 Z nejstarších archivních záznamů vyplývá, že dům získal v roce 1544 sňatkem s Kateřinou Šašovskou z Hradiška pernštejnský zástupce a hospodář nad městečkem Zikmund Šitenpergar ze Sentálu. V roce 1599 vlastnil dům významný novoměstský primátor Martin Štrafa. Po požáru v roce 1801 byl dům znovu vystavěn do podoby, kterou si zachoval do současnosti. Na jeho průčelí vyniká fasáda s prvky české novorenesance, ve městě ojedinělá. Pamětní deska s bustou navrženou umělcovým žákem a asistentem, Milošem Axmanem připomíná, že se zde v roce 1900 narodil Vincenc Makovský, představitel českého moderního sochařství.

 Dům čp. 30

Jedná se o barokní stavbu z 18. stol. převážně původní dispozice s pozdější úpravu z 19. stol. Dům je zajímavý i tím, že zde byla v 70. letech 19. století umístěna jedna ze tříd obecné školy. V domě se narodil ak. sochař Arnošt Košík.

 Dům čp. 32

 Řadová barokní jednopatrová stavba z 18. stol. s kruhovou baštou na nároží vystupující do ulice. Jednalo se o sídlo významného novoměstského starosty – J. Jelínka, významného mecenáše světového sochaře J. Štursy.

 Dům čp. 40

 Jde o jeden z mála novoměstských domů, který si zachoval svoji celkovou původní barokní dispozici. Zajímavý je zejména bohatou fasádní výzdobou nad vchodem a kolem oken, která připomíná empír, výjimečně se objevující počátkem 19. století na venkovské architektuře.  Umělcem samým byla doplněna výzdoba dveří. Nad nimi je umístěn dřevěný oválný medailon se sv. Lukášem, patronem malířského cechu a nad vchodem do dvora sgrafito s postavou sv. Floriána. V roce 2010 byla na fasádu nainstalována pamětní deska, která připomíná rodný dům malíře, grafika a autora sgrafit na kostele sv. Kunhuty a dalších novoměstských domech, Karla Němce, autorem je ak. sochař Jiří Plieštik.

 Dům čp. 97

 Jedním z nejstarších domů novoměstského špalíčku je budova s gotickým jádrem čp. 97. Ke konci 15. stol. se stala sídlem pernštejnských úředníků, o čemž svědčí dochovaný pernštejnský znak na středovém sloupu v renesančním mázhausu objektu. Historický průzkum, který předcházel všem stavebním zásahům v památkové zóně zjistil, že ze zmíněného domu vychází podzemní chodba, která je částečně zasypána. Dokladem historického umu našich předků je i důmyslná kanalizace, která je částečně vytesána ve skále a částečně vyzděna. Tato kanalizační chodba vede až pod Palackého náměstí.

 Dům čp. 101

 Dům má zajímavou původní barokní dispozici. Tento dům patří k jedněm z nejstarších zachovalých domů náměstí a předpokládá se, že snad sloužil i jako radnice, protože v archivních dokumentech je zmínka, že se v něm nacházela šatlava. Dům se podílí na zachování historického rázu náměstí.

 Stará radnice čp. 114 – Horácké muzeum

Nejstarší kámen, datující stavbu, je kámen vsazený do průčelí zdi staré radnice se znakem zubří hlavy a s vročením 1555. Z původního objektu se zachoval renesanční mázhaus s hvězdicovou klenbou, přecházející v lunetovou. Poschodí s věžičkou bylo vystavěno po požáru roku 1723. Střecha je krytá šindelem. Rakouský znak s dvouhlavou orlicí ve vrcholu věžky poškodil za prusko-rakouské války roku 1866 pruský voják, který ustřelením hlavy upravil orlici do podoby pruského znaku. Sgrafitová výzdoba se znakem města je dílem místního rodáka Karla Němce z třicátých let 20. století. V současné době se v budově nachází Horáckého muzeum.. 

 Dům čp. 119

 Dům původně ze 16. století byl v pol. 19. stol. včetně zadního traktu výrazně přestavěn stavitelem Sadílkem do dnešní podoby. Průčelí lékárny u Salvatora (Spasitele světa) ozdobil reliéf Salvator mundi, který zhotovil Jan Štursa roku 1905. Byl proveden nanášením směsi z kufštejnského vápna, cementu a písku. Na průčelí téhož domu upozorňuje na místo narození významného antifašisty JUDr. Ivana Sekaniny pamětní deska s bustou, realizovaná podle návrhu pražského sochaře Jana Kozáka.

 Dům čp. 120

Katolická fara je stavba architektonicky značně hodnotná pocházející z doby pozdního baroka. Původně byla čelní fasáda zdobena malbami svatých apoštolů Petra a Pavla. V prvním patře domu se nachází první novoměstská galerie založená farářem Müllerem.

 Dům čp. 133

 Budova z 2. poloviny 19. století je dochována v autentické podobě s ojedinělým členěním hlavního průčelí a s řadou hodnotných uměleckořemeslných prvků v interiéru. V domě jsou pořádány drobné kulturní aktivity.

 Dům čp. 135

 Bývala evangelická fara. V roce 1822 koupili evangeličtí duchovní sešlý přízemní domek od Antonína Geislera, který nechali přestavět. Současná podoba pochází z roku 1869 s pozdějšími úpravami v roce 1911.

   

Vratislavovo nám.
Pohled na město
Vlajka města
91px Kostel českobratrský, Nové Město n Mor 2012 09 (9)
120px Kostel svaté Kunhuty, Nové Město n Mor 2012 09 (11)
120px Zámek, Nové Město n Mor 2012 09 (8)
Znak města Nové Město na Moravě
J. Štursa. \
Interiér kostela sv. Kunhuty
Stará radnice - muzeum
Věž kostela, pohled ke Třem křížům
pivovarský sklep
 
 

Navigace

 

Sdružení historických sídel
Čech, Moravy a Slezska

Sekretariát:
Opletalova ulice 29
110 00 Praha 1

tel.: +420 224 237 558
tel./fax: +420 224 213 166
e-mail: info@shscms.cz
www.shscms.cz
www.ehd.cz
Další kontakty

Úřední hodiny:
Po - Čt: 8.00-16.00 hod.
Pá: 8.00-14.00 hod.

 
Publikační a redakční systém Public4u © 2000-2022
load