Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska

Vyhledávání

Synagoga

U Synagogy
Dolní Kounice, 664 64

Bezbariérový přístup: ano - část objektu
Zapsání památky v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek ČR: ano
Památka se nachází na území: mimo tato území
Ochrana památky: Kulturní památka
Běžně přístupná: ano
Běžná otevírací doba: VII.-VIII. so-ne 10.00-17.00 hod.

Židovská synagoga, byla postavena v roce 1652 ve slohu maursko renesančním a je to jedna z nejstarších synagog na Moravě. Okolí synagogy s některými zachovalými domky, tvořilo dříve židovské ghetto. Židovská obec byla nejpočetnější v roce 1848, kdy v Kounicích žilo 650 židovských obyvatel. Během druhé světové války bylo všech tehdejších 57 židovských obyvatel deportováno do koncentračního tábora v Terezíně. Přežila jenom jedna paní –Ruth Morgenstern, která teď žije v Brně. Výstava obrazů a malovaných kamenů.
 
 

Počátky osídlení Dolních Kounic židovskými obyvateli se váží k vypovězení Židů z moravských královských měst roku 1454. Původní židovská osada se nacházela v prostoru dnešních ulic Růžová a Tovární. Zde také stála první kounická synagoga, písemně zmíněná roku 1603. Nájezdem švédských vojsk bylo město i s tzv. Židovskou ulicí zničeno. Při napadení roku 1645 byla zničena také synagoga.

Zbylí židovští osadníci se rozhodli starou lokalitu opustit a vyhlédli si nové místo na opačné straně městečka, na západním konci náměstí při řece Jihlavě. Stejně tak sem přesunuli i synagogu, jejíž výstavba začala roku 1652. Synagoga byla postavena v letech 1652 – 1655 v raně barokním slohu a patří k nejstarším synagogám na Moravě. Pozemek na stavbu darovali podle zápisu v pamětní knize Gerson ben Chajim a jeho žena. Na přelomu 17. a 18. století se Dolní Kounice jako významné židovské sídlo staly místem konání pravidelných synodů, tedy zasedání rabínů židovských obcí z celé Moravy. V tomto období se kouničtí Židé živili převážně obchodem a řemesly.

Vstupní portál synagogy je raně barokní půlkruhově zakončené kamenné ostění s mělce tesaným reliéfem rostlinných motivů. Vstup býval zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy. Ve vstupní předsíni se nachází zajímavý detail, a to dvě zazděné kamenné nádoby na symbolické omytí rukou před bohoslužbou. Na protější stěně pod sklem jsou osobní vzkazy a modlitby příslušníků dolnokounické židovské komunity, kteří se podíleli na stavbě a opravách synagogy. Tyto nápisy byly zakryty omítkou a objeveny byly až při opravách synagogy. V hlavním sále se nachází svatostánek a před ním je umístěné řečniště. Výzdobu interiéru hlavního sálu tvoří malovaná výzdoba s rostlinným a ornamentálním dekorem a hebrejskými liturgickými texty. Nedostatečná kapacita ženské části synagogy vedla v době největšího početního stavu židovské obce v polovině 19. století k rozhodnutí přistavět z jihozápadní strany nový trakt. Židovská obec byla nejpočetnější v roce 1848, kdy v Kounicích žilo 650 židovských obyvatel. A v roce 1851 byla přistavěna ženská galerie s pavlačí.

Zásadní změna postavení Židů ve společnosti nastala získáním plných občanských práv v roce 1848. Od roku 1849 existovala v Kounicích samostatná židovská politická obec v čele se starostou a dvěma radními. Zrušena byla sloučením roku 1918.

Za nacistické okupace naší země byli Židé nejprve zbaveni svých práv a potom i majetku. Synagoga přestala svému účelu sloužit počátkem 40. let, když nacisté zakázali Židům konat bohoslužby. Tehdy bylo cenné vnitřní zařízení převezeno do pražského Židovského muzea. Roku 1942 bylo 57 kounických Židů deportováno do Terezína a odtud do vyhlazovacích táborů na východě. Jediná židovská obyvatelka Ruth Kopečková (dříve Morgensternová), která druhou světovou válku přežila, zůstala po svém návratu bydlet v Brně.

Po válce si opuštěnou budovu najala Jihomoravská Fruta Modřice. Synagoga tak plnila za totalitního režimu funkci skladiště výrobků. Při znárodnění přešla synagoga do vlastnictví Fruty. V roce 1991 byla památkově chráněná budova v restituci navrácena původnímu vlastníkovi, tedy Židovské náboženské obci v Brně. V letech 1988 až 2004 prošla synagoga kompletní renovací a nyní slouží ke kulturním a společenským účelům.

Z původního rozsahu 82 domů někdejší židovské čtvrti dnes stojí pouze 35 budov. Z židovských institucí se zde nacházely např. škola, špitál – chudobinec, rabinát, masné krámy, hostinec. Rabinát, tj. dům rabína, se nacházel přímo naproti synagoze a v tomto domě byla i mikve (židovská rituální lázeň).

Nový židovský hřbitov byl založen roku 1680 ve svahu nad ghettem na jižním okraji města. Původně byl přístupný ze severní strany pěší cestou. Nynější vchod je z jihu, kde byla zřízena kovaná brána a ke hřbitovu se tak začalo chodit oklikou. Z původního židovského hřbitova, který se nacházel poblíž hradu, byly některé náhrobky přeneseny na nové místo. Hřbitov je ohrazen masivní kamennou zdí. Nalézá se zde asi 1500 náhrobků, které jsou nepravidelně rozmístěny. Řada z nich pochází z období baroka a klasicismu, přičemž nejstarší se datuje k roku 1688. Jeden z nejvýznamnějších náhrobků patří rodině Kreisky, což jsou příbuzní bývalého rakouského kancléře Bruna Kreiského, který Dolní Kounice také navštívil.


synagoga I
 
 

Navigace

 

Sdružení historických sídel
Čech, Moravy a Slezska

Sekretariát:
Opletalova ulice 29
110 00 Praha 1

tel.: +420 224 237 558
tel./fax: +420 224 213 166
e-mail: info@shscms.cz
www.shscms.cz
www.ehd.cz
Další kontakty

Úřední hodiny:
Po - Čt: 8.00-16.00 hod.
Pá: 8.00-14.00 hod.

 
Publikační a redakční systém Public4u © 2000-2022
load