Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska

Vyhledávání

Jílové u Prahy

Město Jílové u Prahy
Masarykovo náměstí 194
Jílové u Prahy, 254 01

Telefon:+420 241 021 901
+420 241 021 909
E-mail:radnice@jilove.cz
pauzrova@jilove.cz
Web:www.jilove.cz
Město Jílové u Prahy je městem s bohatou tradicí a historií těžby zlata. Je obklopeno pásem lesů a překrásnou přírodou. Nedaleká Sázava je rájem vodáků a chatařů. Městská památková zóna byla vyhlášena roku 1992 a leží v ní několik významných kulrtuních památek, např. budova radnice, kostel sv. Vojtěcha, budova Mince. Na hřbitově se nachází nejstarší budova města - kostel Božího těla. Současně je město i moderním sídlem, které dbá na školství, kulturu a spolkový život včetně sportu.
 
 

Historické město Jílové leží necelých 20 km jižně od Prahy. Rozkládá se 3 km od pravého břehu řeky Sázavy, obklopeno masivní pahorkatinou.

Historie:

Řada archeologických nálezů svědčí o osídlení Jílovska už v době prehistorické. Nejstarší předměty jsou staré 250 000 let a byly nalezeny podél soutoku Sázavy s Vltavou, západně od Petrova. Jílové vzniklo sloučením hornických osad, jejichž počátky jsou spojovány se získáváním zlata. Na základě nepřímých pramenů víme, že městečko ve 13.století již existovalo. V této době se osídlení soustředilo na jihovýchodní část náměstí a na stráň pod ním.

Dle vysvětlení Leopolda Čiháka, nejstaršího známého historika Jílového, je jméno osady odvozeno od vlastnosti půdy, tedy od jílu. Za první nespornou datovanou zprávu o Jílovém je považována listina Oldřicha Zajíce z Valdeka. Je ze 13. září 1331. Nalezla se ale ještě starší zpráva v nejstarší knize Starého Města pražského pocházející z roku 1310, která nepřímo potvrzuje existenci Jílového. Byly v ní mimo jiné také poznamenány všechny osoby, které se staly staroměstskými občany, a uvádí se, že Konrád Stadler z Jílového přijal městské právo staroměstské. Z dějin Jílového zůstane ve 14. století asi mnohé utajeno, neboť písemné materiály zničily časté požáry ve městě. Nelze však pochybovat o tom, že doba vlády Karla IV. byla pro město velice štědrá. Byl to právě Karel IV., který vydal privilegium, jímž potvrdil Jílové kolem roku 1350 jako královské město a obdaroval ho řadou městských práv a výsad.

Zlato přilákalo do Jílového i známého alchymistu Edwarda Kelleyho, který se vetřel do přízně císaře Rudolfa II. v roce 1590 získal několik statků v okolí Jílového a v Jílovém skoupil řadu budov, mezi nimi i dům Mince, dnešní Regionální muzeum.

Konec slávy pro jílovské dolování znamenají až husitské války. Některé doly byly zatopeny. K mírnému oživení těžby došlo až za vlády Vladislava Jagellonského. Tento panovník potvrdil opět městu jeho privilegia a vylepšil městský znak tak, že na štít bylo postaveno počáteční písmeno jeho jména “W“ a ozdobeno ještě královskou korunou. Dokladem této události je stříbrné městské pečetidlo. Dodnes je tento erb používán jako městský znak.

Další úpadek města přinesla třicetiletá válka. Do této doby mělo město 120 domů. Během třicetileté války jich byla polovina zničena ohněm nebo zpustošena. Proto řada staveb byla založena až v 18. a 19. století. Mezi budovy, které dnes existují a pocházejí z období předhusitského, můžeme počítat KOSTEL SV. VOJTĚCHA z první poloviny 13. století, RADNICI ze 14. století a poslední stavbou z téhož století je dům Mince.

Do bitvy na Bílé hoře většina jílovských vyznávala nekatolické náboženství. Po bitvě dochází k náhlému zvratu, který silně ovlivnilo i založení jílovského minoritského kláštera v roce 1623. klášter se rozhodně velkou měrou podílel na rekatolizaci města, která byla dokončena v 18. století. Tehdy se téměř všichni obyvatelé Jílového i okolí hlásili ke katolické víře.

K řadě pozitivních změn ve městě dochází v 19. století. Pro těžbu zlata toto století není zrovna příznivé, avšak posílena byla pozice města, když v roce 1849 byl zřízen jílovský okres ze 48 katastrálních obcí. Politický okres jílovský byl zrušen až v červnu 1942.

V prosinci 1891 nabídl Leopold Čihák městu zdarma svoji soukromou sbírku trojrozměrných předmětů a starých listin pod podmínkou, že obecní zastupitelstvo dá souhlas k založení městského muzea. Nabídka byla přijata a Čihákova sbírka se stala základem muzea. O 4 roky později se již jílovské muzeum aktivně účastnilo Národopisné výstavy českoslovanské v Praze. Obeslalo ji 425 předměty.

Závěr 19. století byl pro Jílovsko velkolepý. Začalo se s budováním železničního spojení Čerčany - Modřany. Od 18. ledna 1897 se již jezdilo z Čerčan do Krhanic. V Červenci byla otevřena jílovská stanice. 1.května 1900 bylo dokončeno spojení s Prahou.


Řada archeologických nálezů svědčí o osídlení Jílovska už v době prehistorické. Nejstarší předměty jsou staré 250 000 let a byly nalezeny podél soutoku Sázavy s Vltavou, západně od Petrova. Jílové vzniklo sloučením hornických osad, jejichž počátky jsou spojovány se získáváním zlata. Na základě nepřímých pramenů víme, že městečko ve 13.století již existovalo. V této době se osídlení soustředilo na jihovýchodní část náměstí a na stráň pod ním.

Dle vysvětlení Leopolda Čiháka, nejstaršího známého historika Jílového, je jméno osady odvozeno od vlastnosti půdy, tedy od jílu. Za první nespornou datovanou zprávu o Jílovém je považována listina Oldřicha Zajíce z Valdeka. Je ze 13. září 1331. Nalezla se ale ještě starší zpráva v nejstarší knize Starého Města pražského pocházející z roku 1310, která nepřímo potvrzuje existenci Jílového. Byly v ní mimo jiné také poznamenány všechny osoby, které se staly staroměstskými občany, a uvádí se, že Konrád Stadler z Jílového přijal městské právo staroměstské. Z dějin Jílového zůstane ve 14. století asi mnohé utajeno, neboť písemné materiály zničily časté požáry ve městě. Nelze však pochybovat o tom, že doba vlády Karla IV. byla pro město velice štědrá. Byl to právě Karel IV., který vydal privilegium, jímž potvrdil Jílové kolem roku 1350 jako královské město a obdaroval ho řadou městských práv a výsad.

Zlato přilákalo do Jílového i známého alchymistu Edwarda Kelleyho, který se vetřel do přízně císaře Rudolfa II. v roce 1590 získal několik statků v okolí Jílového a v Jílovém skoupil řadu budov, mezi nimi i dům Mince, dnešní Regionální muzeum.

Konec slávy pro jílovské dolování znamenají až husitské války. Některé doly byly zatopeny. K mírnému oživení těžby došlo až za vlády Vladislava Jagellonského. Tento panovník potvrdil opět městu jeho privilegia a vylepšil městský znak tak, že na štít bylo postaveno počáteční písmeno jeho jména “W“ a ozdobeno ještě královskou korunou. Dokladem této události je stříbrné městské pečetidlo. Dodnes je tento erb používán jako městský znak.

Další úpadek města přinesla třicetiletá válka. Do této doby mělo město 120 domů. Během třicetileté války jich byla polovina zničena ohněm nebo zpustošena. Proto řada staveb byla založena až v 18. a 19. století. Mezi budovy, které dnes existují a pocházejí z období předhusitského, můžeme počítat KOSTEL SV. VOJTĚCHA z první poloviny 13. století, RADNICI ze 14. století a poslední stavbou z téhož století je dům Mince.

Do bitvy na Bílé hoře většina jílovských vyznávala nekatolické náboženství. Po bitvě dochází k náhlému zvratu, který silně ovlivnilo i založení jílovského minoritského kláštera v roce 1623. klášter se rozhodně velkou měrou podílel na rekatolizaci města, která byla dokončena v 18. století. Tehdy se téměř všichni obyvatelé Jílového i okolí hlásili ke katolické víře.

K řadě pozitivních změn ve městě dochází v 19. století. Pro těžbu zlata toto století není zrovna příznivé, avšak posílena byla pozice města, když v roce 1849 byl zřízen jílovský okres ze 48 katastrálních obcí. Politický okres jílovský byl zrušen až v červnu 1942.

V prosinci 1891 nabídl Leopold Čihák městu zdarma svoji soukromou sbírku trojrozměrných předmětů a starých listin pod podmínkou, že obecní zastupitelstvo dá souhlas k založení městského muzea. Nabídka byla přijata a Čihákova sbírka se stala základem muzea. O 4 roky později se již jílovské muzeum aktivně účastnilo Národopisné výstavy českoslovanské v Praze. Obeslalo ji 425 předměty.

Závěr 19. století byl pro Jílovsko velkolepý. Začalo se s budováním železničního spojení Čerčany - Modřany. Od 18. ledna 1897 se již jezdilo z Čerčan do Krhanic. V Červenci byla otevřena jílovská stanice. 1.května 1900 bylo dokončeno spojení s Prahou.

Současnost:

Radnice zastřešuje městskou knihovnu s překvapivě rozsáhlou nabídkou knih, informační centrum a kulturní centrum, jehož sál slouží pořadům pro děti a mládež, pro taneční a sportovní aktivity, divadlo a koncerty. Sál je také často užíván k akcím městské samosprávy a k různým společenským událostem. Ve městě jsou i spolky a spolkové organizace jako dobrovolní hasiči, zahrádkáři, pěvecký sbor atd.

Členství v dalších seskupeních (mikroregion atd.):

Mikroregion Posázaví www.posazavi.com

Sdružení historických měst a obcí Čech a Moravy : www.shsems.cz

Svaz měst a obcí ČR, http://www.smocr.cz/

Česká mountainbiková asociace, http://www.cemba.cz/ 

rad04
vlajka Jílové
JÍLOVÉ U PRAHY ZNAK
Snímek 005
Snímek 003
Paduan
Stezka 1
Stezka0
Snímek 008
Stezka9
103
Snímek 011
Kostel1
Stezka3
Snímek 002
Snímek 006
102
Halire
Snímek 001
Stezka 4
Zampach2
Zampachjaro
 
 

Navigace

 

Sdružení historických sídel
Čech, Moravy a Slezska

Sekretariát:
Opletalova ulice 29
110 00 Praha 1

tel.: +420 224 237 558
tel./fax: +420 224 213 166
e-mail: info@shscms.cz
www.shscms.cz
www.ehd.cz
Další kontakty

Úřední hodiny:
Po - Čt: 8.00-16.00 hod.
Pá: 8.00-14.00 hod.

 
Publikační a redakční systém Public4u © 2000-2022
load