Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska

Pivovar v Lobči je poprvé písemně připomínán v r. 1586. Jádro stávající stavby, reprezentované cenným dvoulodním klenutým humnem, pochází z počátku 17. století. Pivovar byl tehdy zřejmě vybudován v rámci stavební aktivity Věžníků z Věžník. Stavební vývoj areálu nadále pokračoval, po staletí měl však areál spíše podobu venkovského vrchnostenského pivovárku. Svoji současnou podobu získal pivovar přestavbou v průmyslový typ parostrojního pivovaru, realizovanou na samém konci 19. století majitelem mšenského velkostatku Rudolfem Cicvárkem, pozdějším významným cestovatelem a politikem. Projekt přestavby byl vypracován proslulým inženýrem Rosenbergem, jehož rukopis je patrný především na konstrukčně i typologicky jedinečné budově lednic.Zlatá léta rozvoje pak zažil pivovar na počátku 20. století a krátce ještě mezi světovými válkami, kdy výše roční produkce dosahovala konstantně výstavu 10.000 hektolitrů. Za sládkování Josefa Tománka z jihočeských Mirotic (1907-1921) bylo lobečské pivo v regionu vysoce hodnoceno. Po jeho odchodu však následovalo období úpadku a pivovar se stal součástí Akciového pivovaru v Podkováni.Výroba piva byla v Lobči ukončena v r. 1943 v hospodářsky složitém období Protektorátu. Nadále zde ale fungovala stáčírna podkováňského piva a v nájemném provozu byla i sladovna. V roce 1948 byl zakonzervovaný pivovar jakožto součást podkováňského pivovaru znárodněn a v roce 1949 definitivně zrušen a výrobní technologie sešrotována. Posléze byl areál několik desetiletí druhotně užíván Státním statkem jako sklady, dílny, garáže a v části objektu se také bydlelo. Bylo tak započato dlouhé období zmaru, devastace a chátrání.