Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska

Vyhledávání

Studijní cesta 2021

SC2021

Studijní cesta se v roce 2021 uskutečnila se stejným cílem, který byl plánován na rok 2020, kdy byla SC zrušena. 

23. 10. 2021 - sobota - Tachov

První den cesty jsme strávili v Tachově. Starosta města účastníkům zajistil prohlídku Jízdárny – Světce, která je Národní kulturní památkou.

Pozoruhodná stavba stojí v údolí řeky Mže 2 km od centra města Tachov. Stavba byla dokončena roku 1861 a dnes je největší jízdárnou v ČR a druhou největší jízdárnou v Evropě. Objekt je od roku 2000 postupně rekonstruován, v roce 2010 se stal národní kulturní památkou.

24. 10. 2021 - neděle – Tachov, Štrasburk, Dijon

Druhý den jsme si prohlédli Štrasburk.

Štrasburk je hlavní město regionu Grand Est ve Francii a historická metropole Alsaska na levém břehu Rýna s 237 100 obyvateli. V minulosti patřil střídavě k Německu a k Francii, což ovlivnilo i jeho vzhled. Nejznámější stavbou je katedrála Notre-Dame de Strasbourg z 12. – 15. století, postavená z červeného pískovce. Některé městské domy ze 17. století mají vnější fasády hrázděné. Ve Štrasburku sídlí Rada Evropy, Evropský parlament a Evropský soud pro lidská práva.

Od roku 1988 je historické centrum Štrasburku s názvem „Grande Île“ zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO. V roce 2017 byla pod ochranu UNESCO zařazena i městská část „Neustadt“ vzniklá během německé správy města (1871–1918).

Večer jsme dorazili do města Dijon.

Dijon  je historické město na východě Francie na řece Ouche, hlavní město departmentu Côte-d'Or a regionu Burgundsko-Franche-Comté, ve středověku sídlo mocných burgundských vévodů. Má 151 000 obyvatel, je to důležité středisko obchodu a průmyslu i dopravní uzel. Je sídlem arcibiskupství, Burgundské univerzity, ENS Dijon a dalších škol. Nedaleko města pramení řeka Seina.

Je střediskem burgundské vinařské oblasti a obchodu s vínem, nejznámějším dijonským produktem je „dijonská hořčice“. Každým rokem na začátku září probíhá v Dijonu vinobraní, kterého se účastní různé folklorní soubory z celé Evropy včetně zastoupení z Moravy. Každé tři roky pořádá Dijon mezinárodní výstavu květin Florissimo.

25. 10. 2021 – pondělí - Dijon

Další den den jsme zahájili procházkou a prohlídkou města Dijon.

Místo bylo osídleno už v době halštatské, Římané zde založili tábor a město Divionum a počátkem 3. století zde zemřel maloasijský misionář Benignus z Dijonu. Kolem roku 500 zde porazil francký panovník Chlodvík I. Burgundy a kolem roku 1000 se město stalo sídlem burgundských vévodů. Roku 1187 získalo městská práva, postavilo hradby a založilo nemocnici Charité. Po smrti Filipa Burgundského 1361 dostal město syn francouzského krále Jana Dobrého Filip Smělý. Po smrti Karla Smělého 1477 připadlo Burgundsko Francii a král Ludvík XI. zřídil burgundský parlament. V 17. století začíná rozvoj města, 1722 byla založena univerzita, 1725 obnoveno biskupství a roku 1740 založil parlament Akademii věd a umění a botanickou zahradu. Roku 1833 byl dokončen Burgundský kanál, roku 1844 bylo město připojeno k železnici a dále rostlo. Roku 1940 bylo bombardováno nacisty a obsazeno, 1944 osvobozeno. Synagogu z roku 1870 zachránil starosta Kir před zbořením. Prohlédli jsme si Vévodský palác (dnešní radnice), Katedrálu svatého Benigna Dijonského, gotický kostel Notre-Dame, Justiční palác a Vítězný oblouk na náměstí Darcy, a množství nádherných domů a paláců.

26. 10. 2021  - úterý – Dijon, La Saline, Arbois, Besancon, Dijon

V úterý jsme vyrazili do La Saline Royale  (Královského solivaru „Arc-et-Senans“) 

Sůl v historii představovala velmi cennou komoditu, která pomáhala vrchovatě plnit královské pokladnice a získávat pro města výsadní privilegia. Místa, kde se tato surovina těžila, vyráběla a uchovávala, byla proto velmi dobře střežena. Sklady soli se podobaly opevněným tvrzím. Obchod se solí byl ve Francii ovládán monopolem a představoval jeden z hlavních příjmů královského dvora. Jedním z nejambicioznějších solivarů byl osvícenecký projekt ideálního města od pařížského architekta Claude-Nicolase Ledouxe, který byl oblíbencem francouzské aristokracie, pro níž realizoval četné neoklasicistní paláce a také více než šedesát celnic před branami Paříže. Z jeho pera vzešla také řada vizionářských projektů, jimiž chtěl doslova “léčit společnost“. Jeden z těchto projektů měl šanci dočkat se z poloviny své realizace.

Poté jsme si prohlédli s místním průvodcem město Besancon.

Besançon je hlavní město regionu Franche-Comté, a hlavní město departementu Doubs. Má cca 117 000 obyvatel. Patří mezi 9 měst regionu označených jako Cités patrimoine pro svou urbanistickou, architektonickou a kulturní hodnotu. V roce 1802 se zde narodil Victor Hugo. Prohlédli jsme si Kostel sv. Petra a sv. Mořice, katedrálu sv. Jana a klášter sv. Pavla. Citadela  byla postavena během vlády Ludvíka XIV. Je to mistrovské obranné dílo Sebastiana Vaubana, vojenského inženýra Ludvíka XIV. Dnes je součástí světového dědictví UNESCO. Základní kámen na hoře Saint-Étienne byl položen 29. září 1668, v době, kdy město patřilo ještě Španělsku. O 10 let později ale smlouva z Nimègue přiřkla Besancon Francii. Stavba citadely byla dokončena v roce 1683. Opevnění zbytku města trvalo dalších 10 let. Renesanční citadela byla od doby, kdy sloužila pro obranné účely (či jako ubytovna vojáků či vězení), předělána do několika zajímavých muzeí (př. muzeum času, muzeum odboje, archeologické muzeum) pro děti a dospělé.

27. 10. 2021 - středa – Dijon, Cluny,

Ve středu dopoledne nás čekalo přijetí na radnici - Hotel de Ville, place de la Libération,  Dijon . Zástupci města měli připraveny dvě prezentace: Ochrana a péče o historické památky, Urbanismus, organizace, plánování a správa města

Následně jsme přejížděli do opatství Cluny.

Klášter Cluny [klyˈni] je bývalé územní opatství, nacházející se v městečku Cluny v departementu Saône-et-Loire, region Burgundsko ve střední Francii, asi 80 km severně od Lyonu. Brzy po svém založení roku 910 se stal jedním z předních náboženských a kulturních center Evropy. V současnosti spadá opatství do území diecéze Autun. Listinou z 11. září 910 založil vévoda Vilém I. Akvitánský v málo osídlené a ne příliš úrodné části Burgundska benediktinský klášter a daroval mu rozsáhlé území, které zcela vyňal ze své a jakékoli světské pravomoci. Ustanovil prvního opata Berna, ale dal mnichům právo svobodné volby dalších opatů. Cluny se tak stalo autonomním a bylo podřízeno pouze papeži. To byla významná novinka, která se rychle rozšířila a počátkem 12. století patřilo ke clunyjskému hnutí přes 1200 klášterů s 20 tisíci mnichy po celé západní Evropě.

Clunyjská reforma spočívala na:

přísně asketickém klášterním režimu podle řehole Benedikta z Nursie,
péči o slavnou liturgii a velkolepé kostelní stavby,
centrální pravomoci opata v Cluny,
vynětí z pravomoci místních šlechticů i panovníků.

Hned poté jsme se vydali do města Autun.

Autun  je historické město, region Burgundsko-Franche-Comté, département Saône-et-Loire, s asi 15 000 obyvateli (2006). Leží na řece Arroux na okraji lesnaté oblasti Morvan, asi 70 km jihozápadně od Dijonu. Autun byl založen císařem Augustem roku 10 př. n. l., od 2. století je zde doložena křesťanská obec a od 3. – 4. století biskupství. V době galského císařství nařídil uzurpátor Victorinus někdy mezi roky 269-271 n. l. útok na odbojné město Augustodunum a dal je po dlouhém obléhání vyplenit. Roku 532 se před městem odehrála významná bitva, v níž Frankové porazili Burgundy a Autun se stal jejich hlavním městem. Roku 725 město dobyli a vyplundrovali maurští (umajjádští) nájezdníci, byl to však krajní bod jejich expanze a o sedm let později, po bitvách u Tours a Poitiers se opět stáhli do Španělska. Za stoleté války roku 1379 město zpustošili Angličané.

Na vojenské škole v Autunu studoval Napoleon I., i jeho bratr Josef Bonaparte a pověstný francouzský ministr zahraničí Talleyrand byl autunským biskupem.

Prohlédli jsme si římské památky – divadlo a dvě brány a románskou katedrálu sv. Lazara.  

Večer jsme přejížděli do města Auxerre.
Auxerre je historické město (Burgundsko-Franche-Comté), asi 160 km JV od Paříže, při středním toku řeky Yonne. Ve městě je gotická konkatedrála sensko-auxerrské arcidiecéze a v blízkosti slavné vinice (Chablis).

28. 10. 2021  - čtvrtek – Auxerre, Vezeley, Auxerre

Dopoledne jsme navštívili radnici, a poté si s místním průvodcem prohlédli město.

Galská osada Autricum se změnila v římské město Autessiodurum, kde byl Apollonův chrám, amfiteátr a řada významných budov, z nichž se nezachovalo téměř nic. Kolem roku 258 přišel do města první křesťanský misionář. V letech 275–276 bylo město vypleněno Alamany a Franky a někdy po roce 320 zde vzniklo biskupství. Ve 4. století bylo město na pahorku nad řekou obehnáno hradbou s pěti věžemi, z nichž se zachovaly pouze základy. Biskup Germain z Auxerre († 448) byl uctíván jako světec, nad jeho hrobem byl už v 6. století kostel a v 8. století zde vznikl významný benediktinský klášter. Po roce 1170 dostalo město nové hradby, jež zahrnuly i řadu klášterů, a roku 1370 připadlo Auxerre Francii. V 16. století město vzkvétalo, jak o tom svědčí bohaté měšťanské domy, ale ke konci století utrpělo v náboženských válkách. Revoluce proběhla v Auxerre bez velkého násilí, město bylo mírně poškozeno ve válkách 1870 a 1940.

Viděli jsme i gotickou katedrálu sv. Štěpána, bývalé opatství Saint Germain a samozřejmě jsme si prohlédli historický střed města.

V podvečer jsme si ještě prohlédli baziliku ve Vezlay

Vézelay je francouzská obec v departementu Yonne v Burgundsku. Ve středověku významné poutní místo, východisko svatojakubské poutní cestě do Compostely, od 14. století začalo upadat a díky tomu si zachovalo svůj středověký charakter. Skoro milion turistů ročně přichází obdivovat klášter s románskou bazilikou Sainte-Marie-Madeleine de Vézelay, které jsou součástí Světového dědictví. Vézelay patří mezi «nekrásnější francouzské obce».

29. 10. 2021 - pátek – Auxerre, Tonnere, Tanlay, Auxerre

Dopoledne jsme navštívili město Tonnerre, kde nás přijali na radnici , 26 rue de l´Hotel de Ville, 89700Tonnerre a následně jsme absolvovali procházku po městě.

Tonnerre je obec v departementu Yonne v regionu Bourgogne-Franche-Comté na severu Francie. Během římské éry bylo Tonnerre známé jako Tornodurum, což bylo odvozeno od slova Lingone pro „pevnost“. Bylo to hlavní město Pagus Tornodorensis. Zde, v údolí Armançon, bylo vytvořeno hrabství Tonnerre, které sloužilo jako přechodový bod mezi Paříží a Dijonem v době, kdy měl francouzský král návrhy na burgundské vévodství.

Poté se konala prohlídka zámku Chateau de Tanlay, 2 Grand Rue Basse,  Tanlay
Nadherny renesančni zamek z 16 stoleti byl vybudovan na zakladech stare tvrze ze 13 stoleti.Hlavni budova ma dvě křidla a dvě Věže,cely komplex je obklopen vodnimi přikopy.Od roku 1700 je zamek v majetku markyzu de Tanlay.Leži ve vzdalenosti 9 km od středověkeho mesta Tonnere spadajici do oblasti Burgunska a je přistupny veřejnosti.Natačel se tu film Angelika markyza andělu.

Odpoledne jsme ještě navštívili klášter Fontenay.

Klášter Fontenay je francouzský cisterciácký klášter nedaleko Montbardu severozápadně od Dijonu, v oblasti Côte-d'Or v Burgundsku. Klášter byl založen v roce 1118 Bernardem z Clairvaux a jedná se o nejstarší zachovalý cisterciácký klášter. Od roku 1981 je zapsán na seznamu Světového dědictví Unesco. Konvent založili mniši vyslaní Bernardem z mateřského kláštera Clairvaux vedení jeho bratrancem Godefroyem de La Roche-Vanneau. Jednalo se po klášteru Trois-Fontaines o teprve druhý dceřiný konvent Clairvaux založeného krátce před tím (1115). Mniši se usadili v údolí v místě poustevny bratrů Martina a Milona. Rozrůstající se komunita se 1130 přesunula do prostornější části údolí, které jim poskytl Bernardův strýc Raynard z Montbardu. Vlhké a podmáčené místo museli mniši nejdříve odvodnit, sanovat a vymýtit, aby zde mohli postavit nový klášter. Ten získal latinské jméno Fontenaium („plovoucí na pramenech“). Mnichům ve Fontenay věnoval Bernard svoje první rozsáhlejší dílo De Gradibus humilitatis et superbiae (O stupních pokory a pýchy). V roce 1139 se do kláštera uchýlil norwichský biskup Ebrard z Arundelu, oběť pronásledování ze strany krále. Klášteru věnoval své jmění a byl pohřben ve zdejším kostele, který 1147 vysvětil papež a člen cisterciáckého řádu Evžen III.

Ve 12. a 13. století klášter vzkvétal, získával dary, těšil se přízni papežů a králů a stal se mateřským klášterem dalších konventů. Za stoleté války byl klášter vypleněn Angličany a pak znovu skupinami žoldnéřů. Nový rozkvět Fontenay zažilo za opata Jeana Frouarda (1459–1483). V 16. století se klášter dostal do finančních potíží a budovy přestaly být udržovány. Chátrající refektář byl v 18. století zbourán a za Francouzské revoluce mniši z kláštera uprchli. V opuštěných budovách pak vznikly papírny a později v 19. století v okolí další továrny rodiny Montgolfierů.

Na začátku 20. století celý klášterní areál získali noví majitelé Éduard a René Aynardovi, kteří začali jeho pečlivé zrestaurování a rekonstrukci do původní středověké podoby.

30. 10. 2021 – sobota cesta zpět do ČR


27.7.2020 10:38:06 - aktualizováno 2.11.2021 10:42:20 | přečteno 1275x | kveta.vitvarova
 

Sdružení historických sídel
Čech, Moravy a Slezska

Sekretariát:
Opletalova ulice 29
110 00 Praha 1

tel.: +420 224 237 558
tel./fax: +420 224 213 166
e-mail: info@shscms.cz
www.shscms.cz
www.ehd.cz
Další kontakty

Úřední hodiny:
Po - Čt: 8.00-16.00 hod.
Pá: 8.00-14.00 hod.

 
Publikační a redakční systém Public4u © 2000-2021
load