Kostel sv. Jiří byl postaven v letech 1613–1616 nákladem města Velvary. Kostel je největším dílem vlašského stavitele Santina Malvazioneho. Jednolodní architektura tohoto hřbitovního kostela představuje jedinečný příklad renesančního umění v regionu, pohledově se uplatňuje především výstavným čtyřetážovým volutovým štítem. Průčelí stavby zdobí vstupní portál pojatý už v duchu manýrismu. V 18. století byla přistavěna sakristie, v 19. století a na počátku 20. století byl kostel opravován. Kostel od konce 80. let 20. století nebyl užíván a postupně chátral. S řešením jeho havarijního stavu se započalo v roce 1999, práce probíhaly nesystematicky a pomalu, hrozilo zřícení sanktusní věžičky a nevratné poškození stavby. Po převzetí kostela městem Velvary od církve započala v roce 2012 záchrana této významné památky. Kostel je výjimečnou ukázkou dobové architektury nejen proto, že ve svých dějinách nikdy nebyl přestavěn, ale také proto, že v jeho jednolodním prostoru se nachází unikátní původní celoplošná výmalba z roku 1616, která byla odkryta a restaurována v roce 2022, kdy byl kostel po mnoha letech opět otevřen veřejnosti.

Více o dějinách památky zde: https://www.velvary.cz/e_download.php?file=data/editor/244cs_194.pdf&original=07_22_Velvary_web.pdf

Soupis provedených prací v letech 2012–2022

V letech 2012–2013 proběhla oprava krovu a střechy včetně náročné výměny sanktusní věže.

V roce 2014–2016 došlo ke zpevnění fasád, opravě kamenických prvků a opravě pláště budovy včetně finálního nátěru, došlo k repasi a restaurování všech dveřních výplní.

V roce 2017 započalo restaurování okenních vitráží a v roce 2018 bylo kompletně dokončeno.

V roce 2019 započala první etapa odkryvu a restaurování renesančních výmaleb z roku 1616 (plánovaná na 3 roky), na níž navázala v roce 2020 etapa druhá, v rámci které byly kompletně odkryty původní výmalby. 

V letech 2021 a 2022 byl výmalby zcela restaurovány.

V roce 2022 byl kostel otevřen veřejnosti.

V následujících letech chceme usilovat o navrácení vzácných varhan, které jsou umístěny v církevním depozitu, o získání prostředků na jejich opravu a o jejich navrácení do tohoto významného prostoru.

Využití objektu současné i plánované:

Kostel sv. Jiří po svém otevření v roce 2022 slouží plně místní i širší komunitě k mnoha účelům. Prostor (ač ve vlastnictví města) využívá i římskokatolická farnost. Konají se zde prohlídky prostor, koncerty, přednášky, vzdělávací programy (městské vzdělávací centrum Velvareum zde nabízí programy pro školy zaměřené na výtvarnou složku objektu), svatby, setkání a akce spolků. Chystáme výstavy, vernisáže, objekt bude sloužit také rozličným ceremoniálním akcím a dalším událostem, objekt je plně k využití všem dalším zájemcům, kteří se chtějí potěšit z toho krásného památkového prostoru.

Zdroje financování:

Opravu památky se nám podařilo financovat díky přijetí do Programu záchrany architektonického dědictví Ministerstva kultury ČR v roce 2014 (dosud). Na obnově se podíleli i další podporovatelé (Středočeský kraj) a polovina nákladů na obnovu byla zajištěna z rozpočtu města Velvary. (ceny jsou zaokrouhleny, některé průběžné výdaje – odborné podklady atd. nejsou započteny).

Celková cena opravy v letech 2012-2022 20.100.000 Kč

Z toho
Příspěvek PZAD MK ČR9.400.000 Kč

Rozpočet města Velvary 9.600.000 Kč

Středočeský kraj 1.100.000 Kč

Závěrečný komentář:

Ze záchrany kostela sv. Jiří v našem městě máme velikou radost. Jeho obnova je pro nás znamením toho, že když se semkneme a dlouho vydržíme, dostaví se výsledky a někdy snad i zázraky. Práce na kostele bychom nemohli uskutečnit bez podpory donátorů a bez soustavné a trpělivé pomoci pracovníků památkové péče a mnoha dalších odborníků a především pak též veliké skupiny skvělých a zručných řemeslníků. Účastí v soutěži Památka roku bychom všem, kdo se na opravě tohoto nádherného díla podíleli, jakož i staviteli a těm, kdož v minulosti i nyní přispěli, rukou, radou, dobrým slovem či jinou pomocí, chtěli vyjádřit dík. Úspěch v této prestižní soutěži by je jistě velmi potěšil a my bychom jim rádi tuto potěchu dopřáli, neb u toho všichni často „padali na hubu“.