Bílovecký zámek patří k hodnotným renesančně-barokním stavbám v Moravskoslezském kraji. Příběh zámku a jeho předchůdce, městského hradu, je neodmyslitelnou součástí historie města Bílovce. Město s hradem, později zámkem, střídalo v průběhu staletí šlechtické majitele. Po zakladatelích města, pánech z Kravař, to byli stavebníci hradu Vladěnínští z Fulštejna, dále Oderští z Lidéřova a Pražmové z Bílkova, kteří hrad přestavěli na renesanční zámek. Za Karla Pražmy se město dočasně stalo jedním z politických center opavského vévodství, na zámku byl uložen stavovský archiv a opakovaně zde zasedal zemský sněm. Nejdéle se do příběhu bíloveckého zámku otiskla hraběcí rodina Sedlnitzkých z Choltic, která zde prožila i těžké období druhé světové války. Ke konci války zámek z části vyhořel. Také proto se město Bílovec pustilo do jeho postupné obnovy a usilovně se snaží navrátit zámku jeho původní autenticitu a prezentovat široké veřejnosti historii ukrytou v jeho zdech. Tato snaha se opírá o intenzivní spolupráci s odbornými garanty a partnery. Patří mezi ně i Národní památkový ústav, ú. o. p. Ostrava, jehož pracovníci zde provádějí průběžnou stavebně historickou dokumentaci a záchranné archeologické výzkumy, při nichž je odhalována stavební historie tohoto panského sídla.Cenné poznání z několikaletého výzkumu bíloveckého zámku se podařilo zajímavým způsobem soustředit do jednoho zdroje, do výstavní expozice s názvem „Skrytý středověk“, která prezentuje nejstarší podobu hradu prostřednictvím modelů, graficky zpracovaných textových a obrazových informací, scénického osvětlení a vystavených archeologických artefaktů. Jen díky neutuchající píli a trvalé práci mnoha odborníků a příznivců, kterým není osud zámku lhostejný, tak jeho příběh znovu ožívá.