Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska

Vyhledávání

Nový Bor

Sklářské muzeum Nový Bor

Nový Bor (dříve Bor u České Lípy, německy Haida) je město na rozhraní CHKO Lužické hory a CHKO České středohoří. Je známé zejména svým sklářským průmyslem. Nový Bor – brána Lužických hor, město skla, zeleně a zahrad. Právě tyto přívlastky nejlépe charakterizují atraktivitu Nového Boru. První mu dala do vínku příroda, další získal ve své krátké, ale svým způsobem jedinečné historii. Osud Nového Boru byl již od konce 17. století spojen se sklářským průmyslem. Vzniku sklářské výroby a dalšímu vývoji napomohla výhodně zvolená poloha při císařské silnici Praha – Rumburk – Žitava (1753) a zhruba o sto let později i železnice (1869). Město je položené do zalesněné, kopcovité krajiny podhůří Lužických hor, takže poskytuje mnoho možností letní i zimní turistiky.

Turistické informační centrum Nový Bor

T. G. Masaryka 46
473 01 Nový Bor
tel: 487726815
e-mail: tic@novy-bor.cz
www.novy-bor.cz

Historický vývoj města je úzce spjat s Marií Terezií a hrabětem Josefem Kinským, z jehož popudu právě Marie Terezie povýšila dne 26. února 1757 Nový Bor na město. To se tak stalo ve své době jedním z nejmenších a nejmladších měst na severu Čech. Už roku 1754 se v Boru ustavila první kompanie obchodníků se sklem, která působila až do roku 1835 a pomohla městu získat světovou sklářskou proslulost. V současné době v Novém Boru pracuje několik sklářských hutí, řada malíren, sklářských studií a sklářských výtvarníků. Největším sklářským závodem je sklářský kombinát (od roku 1967) Crystalex. Je možné shlédnout sklářské muzeum, několik galerii, případně navštívit i některé sklářské studio.  Nejstarší městská škola se nacházela v Liberecké ulici čp. 68. První parní a vanové lázně otevřel František Fluch v Novém Boru roku 1882 na Nádražní třídě (dnešní Husově). Lázně fungovaly až do 1. světové války. Stavby nových městských lázní se ujal architekt Dittrich. Lázně byly otevřeny roku 1910 v Schillerově ulici a nesly název: „Císařské jubilejní lázně“ Nový Bor se tak jako jediný mezi severočeskými městy mohl pyšnit moderními lázněmi. Město je známé i Rumburskou vzpourou v květnu 1918, která byla pod městem ukončena porážkou a následně popravou 7 účastníků za plotem Lesního hřbitova. Dnes tu stojí pomník podle původníko návrhu Karla Dvořáka z roku 1923 a na hřbitově v jeho blízkosti je sedm hrobů se jmény popravených. V poválečném období 1945-1989 zaznamenalo město výrazný odsun místního německého obyvatelstva a přistěhování českého obyvatelstva z vnitrozemí.

Město je mimořádně spjato s BedřichemEgermannem ( 1777 – 1864)nejvýznamnější osobností českého sklářství. Zasloužil se o mnoho technologických vynálezů v oblasti skla, např.: achátového skla, lithyalinového skla, biskvitového a perleťového emailu. Jeho nejvýznamnější vynález „červená lazura“ se pod tradičním označením EGERMANN vyrábí dodnes. Dům, ve kterém B. Egermann žil, stojí na náměstí Míru. Kolekci svého skla umělec věnoval také Národnímu muzeu v Praze. Josef Jaroslav Kalina (1816  – 1847 ) - český básník, literární a přírodní vědec, filosof, sběratel lidové slovesnosti, obrozenec. Překladatel francouzské, anglické a polské literatury. Studoval také hebrejštinu a sanskrt. Jeho rodný dům v Kalinově ulici čp. 109 zdobí pamětní deska.

Volker Oppitz (* 1931) - německý ekonom a matematik vysloužilý profesor Technické univerzity v Drážďanech. Jeho specializací je manažerského metody, ekonomická teorie, ekonomický proces, teorie rizik, sestavování rozpočtu a kontrola rozpočtu. Ludvík Slánský (1838-1905), nadaný hudebník z borské učitelské rodiny, se v mládí uplatnil jako sólista svatovítského chrámu v Praze. Stal se profesorem na pražské konzervatoři a od roku 1870 byl dirigentem pražské německé opery, kde působil 30 let. Další významné osobnosti spjaté s Novým Borem: Ferdinand hrabě Hroznata z Kokořova (zakladatel obce Heida), hrabě Filip Kinský (novoborský mecenáš), Alexander Pfohl st. (vynikající malíř), Josef Slánský (významný učitel a hudebník) Hrabě Josef Jan Maxmilián Kinský (borská vrchnost), Císařovna Marie Terezie (povýšila v r. 1757 Bor na město)…

Z turistického hlediska patří Nový Bor do oblasti Lužické hory - Ještědský hřbet. V Lužických horách najdeme zbytky rozmanité lidové architektury, především roubené a hrázděné domys typickouhornolužickoupodstávkou. Oblast novoborska je protkána sítí značených turistických a naučných cest a skýtá četné možnosti pro rekreaci, turistiku, sjezdové a běžecké lyžování.

Hlavní architektonickou památkou je chrám Nanebevzetí Panny Marie z 18. století se vzácnými rokokovými varhanami, přenesenými sem z pražského kostela sv. Karla Boromejského.

Chrám Nanebevzetí Panny Marie

Na rohu náměstí byl v letech 1747 - 1749 postaven menší kostel Nanebevzetí Panny Marie, který stavitel J. V. Kosch přestavěl v letech 1786 - 1788 do dnešní podoby, upravené pak roku 1893. Je to pozdně barokní oválná stavba s hranolovou, 60 m vysokou věží zakončenou bání s dvěma lucernami. K oválné lodi, sklenuté kopulí na lunetách, přiléhá polokruhová oltářní část se dvěma balkóny. Na chóru jsou rokokové varhany s andílčí kapelou, přenesené sem z pražského kostela sv. Karla Boromejského. Klasicistní zařízení pochází z konce 18. století; hlavní oltář s plastickou výzdobou od I. M. Platzera je z roku 1792, na postranních oltářích pracoval sochař Antonín Max ze Sloupu (rok 1793), který je též tvůrcem kazatelny. Obraz Krista je kopií originálu z chrámu sv. Petra v Římě, pořízenou Václavem Mánesem. Křtitelnice se sochou sv. Jana Křtitele je z konce 18. století. V kostele se nachází starobylý zvon z roku 1607 a slouží dodnes. Nedaleko chrámu ve Sloupské ulici stojí fara, zřízená v roce 1786, do roku 1870 zde působili faráři z řádu piaristů.

Budova radnice

Dne 27. září 1821 zakoupilo město bývalou panskou sýpku na náměstí a uzpůsobilo ji potřebám městského úřadu. Byla to finančně náročná transakce a tak bylo nutné uspořádat sbírku mezi měšťany, která do roku 1826 shromáždila 6.762 zlatých. Městský úřadposkytl své prostory pro městskou ochotnickou scénu, která tu hrála do roku 1835. Dále se tu vystřídalo i několik institucí: okresní soud, berní úřad, pozemkové knihy, byly zde zřízeny také 4 vězeňské cely, četnická stanice, městská strážnice, kreslířská škola, městská spořitelna, sklářské muzeum aj. Barokní dvoupatrová obdélná budova má mansardovou střechu, v portálu nad vchodem se zdobeným ostěním jsou rokokové kartuše se znakem města, za ním v průjezdu nově upravený znak a novodobé kovové obrazy minulosti i současnosti města.

Sklářské muzeum

Vstup do budovy sklářského muzea rámuje zdobný  pískovcový portál,  v jehož štítu je  umístěna kotva. Tento symbol zámořského obchodu vyvolává představy o dobrodružných cestách křehkého skla ze severních Čech na vzdálené trhy v zemích starého kontinentu, exotického Orientu nebo do zámoří. Ostatně,  většina  muzejních exponátů  vznikala  v rukách sklářských řemeslníků právě ve snaze vyhovět odlišnému vkusu a neobvyklým požadavkům zahraničních kupců. O vznik novoborského muzea se zasloužil Odborný svaz sklářského dělnictva. Za podpory radních, kteří uvolnili pro expozici  potřebné prostory v  budově  místní radnice, bylo  muzeum otevřeno v květnu roku 1893.  Ačkoliv  město  postupně  uvolňovalo  pro  prezentaci  narůstající sbírky další místnosti radnice, k uspokojivému prostorovému řešení došlo až v roce 1952. Tehdy bylo muzeum přemístěno do domu čp. 105, kde sídlí dodnes.Hlavní podíl na vzniku a tvorbě muzejního sbírkového fondu v 90. letech 19. století měli dobrovolní pracovníci. Základ sbírky byl vytvořen z nezištných darů místních sklářů a obchodníků, kteří nejlépe rozuměli sklářskému řemeslu a dokázali ocenit technickou náročnost i výjimečnost uměleckořemeslného  zpracování  skleněných výrobků  domácí  i  zahraniční provenience. Sbírka se rozrůstala a nabývala na kvalitě díky zájmu výrobních a exportních domů a ve 30. letech 20. století prostřednictvím muzeem pořádaných sklářských soutěží. Po doplnění o početné převody předválečné komerční  produkce  bývalých  sklářských firem  se  kolem roku 1960 začala v Novém Boru formovat ojedinělá  kolekce skla podávajícího pravdivý obraz o výrobě skla v oblasti Lužických hor na přelomu 19. století a v první polovině století dvacátého. V duchu odkazu zakladatelů muzea sleduje i současný sbírkotvorný program vývoj sklářské výroby na Novoborsku, neopomíjí dokumentovat činnost ateliérů místní sklářské školy a věnuje pozornost individuální tvorbě sklářských výtvarníků. V roce 1994 byly obnoveny sklářské soutěže – Řemeslo a umění ve skle a nejúspěšnější práce účastníků jsou zařazovány do sbírek muzea k prezentaci a trvalému uchování.
Kolem muzea a přes náměstí Míru vede turistická stezka (modrá, červená, zelená), cyklotrasa č. 3056 a také zde začíná cyklostezka „Cesta k sousedům“.

Dům č. p. 46

Měšťanský dům čp. 46 - podle rukopisných poznámek borského vlastivědného pracovníka Karla Würfla byl prý tento dům v roce 1699 čtrnáctý ve vsi Boru. Patřil zednickému mistrovi Kryštofu Heltzelovi. Když on i jeho žena zemřeli, zdědil dům roku 1732 syn Ondřej. Jeho potomek Rrantišek Heltzel dům se zahradou i s dalším příslušenstvím v roce 1771 odprodal svému bratrovi Janu Václavu Heltzelovi.Na starém plánu města, uloženém ve Sklářském muzeu, je uvedena u čísla popisného 46 poznámka - Wenzel Hölzel - Handler - Span. Potvrzuje, že Heltzel (Hölzel) byl exportérem sklářských výrobků. Řadu let působil v pobočce borské obchodní společnosti Janke ve Španělsku. Tento zámožný borský měšťan dal mezi roky 1771 a 1797 dům přestavět. Po jeho smrti v roce 1806 byl veškerý majetek připsán jeho manželce Marii Rozálii, která dům v roce 1827 darovala Marii Anně Püschelové.Když se v roce 1846 začal o dům starat její syn Josef, provedl řadu úprav interiéru a v roce 1888 přístavbu zděného křídla. Plán řešení byl dílem městského stavitele Maxmiliána Dittricha. Dlouho neudržované, omšelé číslo popisné 46 se "vyklubalo do krásy" až v  90. letech 20. století.  Rekonstrukce důsledně respektovala zachování co možná nejautentičtější podoby domu z přelomu 18. a 19. století.Prvním nájemcem byla rakouská pojišťovna Creditanstalt. Od poloviny roku 2004 má dům nové poslání. V přízemních prostorách našlo důstojné umístění Turistické informační centrum. 

Budova pošty

Architektonický skvost města - dvoupatrová budova pošty, významná secesní stavba z roku 1904.

Bývalý piaristický klášter

Bývalý piaristický klášter - budova z roku 1765. Piaristická škola v Haidě působila od roku 1763 do roku 1870, poskytovala odbornou přípravu pro práci v exportních sklářských firmách a pro práci ve sklářském oboru. V letech 1886 - 1887 přestavbou piaristické koleje vznikla budova německých škol (obecné, měšťanské i pokračovací). V letech 1919 - 1927 zde byly dočasně i české školy (nová budova české školy otevřena v roce 1928). Nyní budova slouží jako Základní školy náměstí Míru.

Palackého náměstí

Jedná se o historické centrum města, městskou památkovou zónu s empírovými městskými domy - obvykle patrové stavby z doby kolem roku 1800 a z 1. poloviny 19. století, zděné či s dřevěným patrem, zdobené kamennými portály s dekorem.

Budova kina – Smetanovy sady

Stálé promítání němých filmů bylo městu Boru u České Lípy povoleno 10. září 1920, propůjčením licence Okresní politickou správou v České Lípě s ujištěním, že v okruhu 4 km nebude udělena další koncese. Promítalo se v budově dnešní sokolovny. Toto provizorium, vedlo městské zastupitelstvo k záměru vybudovat vlastní moderní divadelní budovu, sloužící i k promítání filmů. Byl vybrán projekt architekta Rudolfa Bitzana. Podle jeho plánu vystavěla budovu místní firma Rösler a Glaser, pod vedením architekta Riegla, v rekordním čase – začátkem roku 1926 zahájila stavbu a 12.11. téhož roku byla budova zkolaudována a 15. listopadu vydal nadřízený stavební úřad povolení k užívání stavby. Slavnostní otevření proběhlo 13. listopadu 1926. Bohužel 30. června 1981 rozsáhlý požár zničil prakticky celou budovu. Následující den bylo na Městském národním výboru rozhodnuto o celkové rekonstrukci kina.21. dubna 1989 bylo kino slavnostně otevřen. Do dnešního dne byl v městském kině třikrát vylepšen zvukový systém. Městské kino získalo v letech 1996a 1999 ocenění Kino roku“.

Navrátilův sál

Mezi památkově chráněné objekty patří také dům, který se nachází na hlavní třídě T. G. Masaryka 45. V prvním patře se nachází Navrátilův sál s jedinečnými nástropními malbami. Během výstav a koncertů je přístupný. Tyto malby vytvořil Josef Navrátil v letech 1853 – 1856, když pracoval na výzdobě zámku v Zákupech.

Socha Panny Marie

Socha Panny Marie, kterou nechal vytvořit hostinský a panský purkrabí Václav Grossmann u sochaře Františka Wernera, jako slib Matce Boží, za ušetření jeho vlastního majetku během slezské války vznikla v letech 1740 – 1742. Socha Immaculaty byla vysvěcena 5. srpna 1745 sloupským duchovní P. Jiřím Wollsteinem. Nejprve socha spočívala na kamenném podstavci z pískovcových kvádrů, prostovlasá, stojící na půlměsíci a zeměkouli. Je nejstarší chráněnou památkou ve městě a za dobu své existence změnila několikrát své stanoviště od původního umístění poblíž dveří novoborského kostela až na dnešní místo za oltářní zdí chrámu Nanebevzetí Panny Marie.

Barokní kaplička v Nové Skalici

Barokní kaplička v Nové Skalici pochází z 18. století, jedná se o tzv. polní kapličku. Je v bezvadném stavu, výborně udržovaná.

Kaplička na Tyršově náměstí

Kaplička na Tyršově náměstí pochází z konce 19. století, opravena byla na konci 20. století, kdy sem byla umístěna socha sv. Floriána (patron sklářů, hasičů…). Nyní slouží jako komerční prostor.

Centrální kříž na Lesním hřbitově – kříž smíření

Centrální kříž - dodala kamenická firma Laske z Rožan na Šluknovsku, kamennou skalku u kříže nainstaloval učitel Karel Würfel, shromáždil zde řadu památných kamenů z historie města (např. nárožní kámen od staré školy, zbytky památných schodů). Nyní je to místo společných setkání a piety.

Přírodní památky

Lesní hřbitov

Na východním okraji města při silnici na Radvanec je rozsáhlý, parkovitě upravený Lesní hřbitov, založený roku 1909, v němž na konci jara rozkvétá množství rododendronů. Původní hřbitov v Haidě (zlikvidován v pol. 60. let 20. století) byl v centru města a pocházel z roku 1786 - nevyhovoval potřebám města, a proto byl založen tzv. lesní hřbitov místním purkmistrem a lékárníkem Rudolfem Schlegelem, zahradní architekt byl Jan Pietzner. Vstupní bránu, márnici (nyní obřadní síň) a domek správce hřbitova vybudoval Maxmilián Dittrich. Jedná se o unikátní lesopark o rozloze téměř osmi hektarů je i cennou lokalitou z hlediska dendrologického a krajinářského, proto byl v roce 1994 vyhlášen jako registrovaný významný krajinný prvek.

Horovy sady

Horovy sady nesou jméno po básníku Josefu Horovi (1891-1945). Autora Máchovských variací i několika básní inspirovaných Novým Borem přivedla do města spisovatelka Marie Majerová. Celý prostor Horových sadů je registrovaným významným krajinným prvkem a ze zákona má vyšší stupeň ochrany. Je zde naučná stezka, která vede mezi sedmi unikátními dřevinami, jež tu rostou v okruhu asi padesáti metrů. V Horových sadech je renovované letní kino.

Vyhlídka na Hřebence

Jedná se o místní část Nového Boru, založenou roku 1873 jako Nové Chotovice s lidovým názvem Nová Itálie. Počátkem 20. století rozvoj sklářství, byla zde továrna na kovové a bronzové zboží, roku 1924 došlo k integraci s Novým Borem. Z vyhlídkového místa je za příznivého počasí možno dohlédnout až na Bezděz.

Na vyhlídku je možné dojít díky turistické stezce (červená).

Památné stromy

V Novém Boru se nachází několik památných stromů. Památný strom nazvaný Platan zdraví se nachází v areálu bývalé novoborské LDN, chrání jej nové zábradlí. V Horových sadech roste lípa malolistá, na Palackého náměstí je památný dub a u náměstí Míru je tzv. alpinum, skupina památných stromů.

Uvedený památný strom - dub se nachází na Palackého náměstí, kudy nevede žádná turistická stezka, ale prochází zde cyklotrasa č. 3053.

Vojenské památky

Popraviště vojáku – účastníků Rumburské vzpoury

Popraviště vojáků - účastníků Rumburské vzpoury, popravených dne 29.5.1918 se nachází na Lesním hřbitově. Hrubě tesaný žulový kámen s nápisovou deskou, původně bronzovou, ta byla zcizena a v roce 2007, po té znovu osazena nová platová deska s nápisem. Místo označeno kamennými sloupky, které byly původně spojeny kovanými řetězy - ty byly také zcizeny. Na místě se původně nalézaly stromy, do nichž se zavrtaly kulky vystřelené na odsouzence. Stromy v roce 1938 byly zlikvidovány.
K lesnímu hřbitovu vede turistická stezka (zelená) a cyklotrasy č. 3053 a č. 3056.

Hrob hrdinů Rumburské vzpoury

V roce 2015 byl vztyčen nový pomník dle původního návrhu sochaře Karla Dvořáka z roku 1923. Kamenná stéla, která stála na místě původního pomníku, byla přesunuta na místo posledního střetu účastníků Rumburské vzpoury. (při silnici do Nového Boru, ve směru od České Lípy).
Na tomto místě je také osazeno 7 kamenných pomníčků se jmény pohřbených účastníků.
K lesnímu hřbitovu vede turistická stezka (zelená) a cyklotrasy č. 3053 a č. 3056.

Společný válečný hrob

Společný hrob sedmi vojáků s pomníčkem, z jedné strany jsou jména pohřbených a z druhé strany je nápis v němčině: Den im Kraunkenhause und in den Haider spitälern 1914-1918 verstorbenen soldaten gervidmet von der stadt Haida 1926 (Vojáci, kteří zemřeli v nemocnici a ve špitále v Haidě v roce 1914-1918, věnuje město Haida 1926). Samotné hroby jsou umístěny pod pomníčkem v terasovitém terénu Lesního hřbitova.

Památník odboje

Památník druhého odboje je umístěn na Lesním hřbitově vedle hrobů popravených hrdinů Rumburské vzpoury. Jedná se o blok hrubě opracované žuly s černou nápisovou deskou. Autorem je prof. Oldřich Lipský. Památník byl nainstalován v roce 1975.

Pomník obětem 1. sv. války

Pomník obětem 1. sv. války ve tvaru antického sloupu je asi 4 metry vysoký žulový sloup, na vrcholu byl původně umístěn vojenský kříž, po obvodu sloupu jsou vytesána jména a roky narození a úmrtí. Po obvodu sloupu je nápis: Nachází se při vstupu na Lesní hřbitov vedle dlážděné zpevněné plochy.

Vojenský pomník

Jedná se o pomník z hrubě opracované žuly se středovým vyhranováním a plastickým písmem azbukou. Pomník je dílo místního kameníka J. Dostála z roku 1946. V roce 2005 bylo hrobové místo upraveno na objednávku Generálního konzulátu Ruské federace v Karlových Varech.

Technické památky

Továrna Bratří Rachmannů

Továrna stojí ve východní části města při silnici I/268. Založili ji v roce 1884 bratři Rachmannové. V roce 1939 byla postavena nová továrna na výrobu časových zapalovačů (Werk I), která měla koncem války až 2400 zaměstnanců. Tovární budovy patřily po znárodnění n. p. Elektročas Praha, od roku 1963 Závodům průmyslové automatizace Nový Bor. Továrna je stále v provozu a je zapsána na seznamu technických památek Libereckého kraje.

ARNULTOVICE

Původně samostatná obec vznikla v 15. století, kdy zde osadníci postavili loveckou a uhlířskou osadu. Je tedy nejstarší částí Nového Boru. Doložena jako obec je od roku 1558. Od 17. století se zde zušlechťovalo a do světa pak vyváželo sklo. V roce 1869 obec rozpůlila železniční trať. Administrativně byla s Novým Borem spojena roku 1942. V roce 1918 na okraji obce pod vrchem Borská skála došlo ke střetu účastníků Rumburské vzpoury s pohraničními myslivci z Nového Boru. Arnultovicemi protéká od severu potok Sporka a na katastr Arnultovic zasahuje přírodní rezervace Klíč. Vesnický charakter ztratila, je s městem Nový Bor pevně spojena. Zástavba je smíšená, převážně z rodinných domků.

Náboženské památky

Kostel sv. Ducha

V roce 1886 byl otevřen arnultovický hřbitov s vlastní kaplí, sloužil církvi starokatolické a evangelické a nebyl vysvěcen. V roce 1902 byl v Haidě postaven novogotický evangelický kostel a kostel sv. Ducha sloužil již jen církvi starokatolické. Po 2. sv. válce budova přešla do majetku Nového Boru a začala se využívat jako řemeslná dílna a skladiště. Na počátku 21. století zde začíná působit paní Eliška Raymanová, farářka Československé církve husitské, která zorganizovala opravu chátrající stavby a kostel byl po 120 letech své existence vysvěcen a slouží Československé církvi husitské i Českobratrské církvi evangelické. Je to místo řady kulturních a společenských setkání.

Kaplička sv. Kříže

Barokní kaplička sv. Kříže v Arnultovicích pochází z roku 1763 (též uváděno zasvěcení sv. Rosálii), byla postavena na náklady sedláka a kameníka Pavla Wernera.

Kaple starokatolické církve

Překrásná kaplička z červených cihel stojící na rozcestí byla postavená roku 1900 pro starokatolickou církev.

Socha Panny Marie

Barokní socha Panny Marie stojící u silnice vedoucí z Arnultovic na Polevsko pochází z roku 1743. Jedná se o pískovcovou sochu Panny Marie s Ježíškem stojící na podstavci.

Obraz sv. Kryštofa

Obraz je z roku 2005. Sv. Kryštof, ochránce pocestných, je umístěn ve výklenku v pískovcové skále v dnešní Liberecké ulici.

Přírodní památky

Přírodní rezervace Klíč

Část Arnultovic zasahuje do přírodní rezervace Klíč, která na ploše 9 ha zahrnuje jižní a západní svah hory i s jejím úpatím. Důvodem byla hlavně existence vysoko položené tolitové

doubravy na jižním svahu, zahrnující i vzácnou květenu na západní straně.

Kamzičí studánka

Na vydatných zdrojích pitné vody pramenících pod sedlem na suťové straně Klíče je přepad - studánka vyztužená kameny, nazvaná Kamzičí studánka.

Lesní studánka

Po červené turistické značce směrem ke Klíči je Lesní studánka, někdy také nazývána Honzíkova.

Borská skalka

Borská skalka je čedičový skalní útvar, odkud je vidět daleko do okolí. Na vrcholu Borské skalky je vysoký stožár, na kterém o Velikonocích bývá rozsvícený kříž.

Borský vrch

Borský vrch je zalesněný kopec, kde kdysi býval lesopark s lavičkami. Dnes tu najdeme jejich zbytky.

CHKO Lužické hory

Arnultovice patří do oblasti CHKO Lužické hory - byla vyhlášena v roce 1976. Nyní je na rozloze 267 km², určená k ochraně rozmanité krajiny pískovcových skalních měst a znělcových, trachytových a čedičových kuželů. Tyto význačné geomorfologické útvary jsou doprovázeny zbytky přirozených lesních porostů ve vrcholových partiích (buk, jedle, javor, jilm a doubrava), vlhkými horskými a podhorskými loukami s výskytem vzácných druhů rostlin a nivami potoků. Na území CHKO bylo v roce 2001 celkem 12 maloplošných chráněných území, v roce 2010 již 16.

Na území CHKO Lužické hory vedou turistické stezky (červená, modrá, zelená, žlutá) a množství cyklotras.

Vojenské památky

Pomník obětem 1. sv. války

Čtyřhranný sloup na jehož vrcholu je vojenský kříž, ve spodní části je uprostřed klečící voják, který drží vavřínový věnec, po stranách jsou desky s napsanými jmény obětí 1. světové války. Některá jména není možné přečíst, desky se jmény jsou poškozené. Stejný pomník je umístěn v Kunraticích u Cvikova ve středu obce před kostelem, s jinými jmény.

Kulturní a ostatní památky

Budova divadla

Projekt stavitele Brosche z České Lípy realizovala mimoňská firma Josefa Schneidera, která tuto největší monumentální budovu v Arnultovicích za pouhých sedm měsíců - 26. září 1926 - dokončila. O týden později 2. října ji arnultovičtí představitelé otevřeli pro veřejnost. Své zázemí tu našla druhá profesionální scéna v libereckém kraji – Oblastní divadlo v Novém Boru, které odtud přesídlilo do Varnsdorfu. V něm začínala svou uměleckou dráhu i řada mladých poválečných herců, kteří na své zdejší začátky dodnes vzpomínají. Od té doby prodělala budova, nyní součást Kultury Nový Bor s.r.o., dvě náročné stavební rekonstrukce, aby se zde mohla provádět náročná  díla operní i symfonická  a také aby tu návštěvníci nalezli potřebné divácké pohodlí. Na zdejší scéně se během posledních šedesáti let uskutečnila vystoupení většiny našich významných scén počínaje již 27. října 1945 Prodanou nevěstou v provedení operního souboru Národního divadla. Své stálé zázemí zde našlo i světoznámé Smetanovo kvarteto a v rámci Novoborských hudebních střed i většina našich orchestrálních i komorních těles spolu se špičkovými  výkonnými umělci a sólisty. Do Nového Boru přijížděla se svými novinkami i významná česká profesionální divadla a probíhala se tu i premiérová představení zdejších i přespolních  ochotnických souborů. Dodnes se zde koná každoroční přehlídka souborů zaměřených na práci s nejmladšími diváky - Dospělí dětem.

BUKOVANY

Bukovany je vesnice, administrativní část města Nový Bor. Nachází se asi 4,5 km na jih od Nového Boru. Je zde evidováno 94 adres. Obcí protéká Dobranovský potok a prochází jí od jihu silnice z Dobranova na Nový Bor. Silnice je zároveň cyklotrasou 3053 vedoucí od České Lípy. Bukovany jako osada byly uváděny již roku 1554, ale jako sídlo (tvrz) připomínaná již roku 1395. Administrativně k Bukovanům patří Chomouty – ležící v katastrálním území Bukovany, která spadají pod město Nový Bor. První zmínka o rekreační osadě Chomouty pochází z roku 1454.

Náboženské památky

Kaple sv. Josefa

Kaple sv. Josefa byla postavena v roce 1802.

Kaple Máří Magdaleny

Kaple Máří Magdalény pochází z roku 1774 a nyní je nově zrekonstruovaná.

Přírodní památky

Cikánský důl

Cikánský důl je asi 600 m dlouhá boční rokle, vybíhající z údolí Dobranovského potoka mezi Janovem a sloupskou skalní poustevnou. Skalnaté údolí bylo turisticky zpřístupněno místním Horským spolkem na konci 19. století. Údolí je po obou stranách lemované pískovcovými skalami s několika nevelkými převisy a jeskyňkami. Přibližně 100 m západně od dolního ústí rokle je do skalní stěny na úpatí strmého srázu hlavního údolí vytesaná Malá Cikánská jeskyně. Tvoří ji protáhlá, asi 15 m široká a 3 až 6 m hluboká klenutá prostora, jejíž strop podpírají dva štíhlé pilíře. Jeskyně byla zřejmě vytvořena kolem roku 1756 těžbou brusného písku pro první sloupskou zrcadlárnu. Asi o 600 m dále po proudu Dobranovského potoka směrem k Pihelu je mohutný přirozený skalní převis, označovaný jako Velká Cikánská jeskyně. Do údolí se otevírá asi 15 m širokým a přes 3 metry vysokým portálem, za nímž pokračuje poměrně rozlehlá prostora s plochým stropem bez podpůrných pilířů do hloubky kolem 28 metrů. Podle místní tradice sloužila jako příležitostné obydlí potulných cikánů.

JANOV

Janov je sklářská osada založená roku 1751 hrabětem Kinským rozparcelováním sloupského dvora. Od roku 1862 zde byla varhanářská dílna. Je zde dochováno několik původních chalup. Obec je 500 metrů od Sloupu v Čechách a zhruba 2,5 km od Nového Boru. Vede přes ní mezinárodní dálková pěší trasa E10. Poblíž silnice na sousední obec Chotovice je Janovský rybník. V Janově je oplocený areál Ministerstva vnitra, sklad Civilní obrany.

Náboženské památky

Socha sv. Jana Nepomuckého

Socha sv. Jana Nepomuckého stojí u silnice od Sloupu v Čechách. Socha je v relativně dobrém stavu.

Přírodní památky

Janovský rybník

Historický rybník o rozloze 3,95 ha. Ve skále je vytesaná propusť s mostním obloukem, ve skalách pod rybníkem je lom s letopočtem 1777.

Vojenské památky

Památník obětem nacismu

Památník obětem nacismu. Stupňovitý památník s mramorovou čelní nápisovou deskou - nápis: Památce obětí nacismu věnují občané Janova. Upraven v roce 1950. Nachází se ve středu obce Janov.

PIHEL

Osadou Pihel protéká Dobranovský potok, na bývalém pivovaru hnízdí Čáp bílý.  První písemná zmínka o osadě je z roku 1396. V roce 1455 se Pihel s poplužním dvorem uvádí jako součást českolipského panství. Při dělení v roce 1502 připadl Pihel ke Sloupu, což takto zůstalo až do 20. století. Navíc osada podléhala do 18. století rychtáři z Chomout. Kolem roku 1755 zde hrabě Josef Kinský založil kloboučnickou dílnu, ze které se časem vyvinula kartounka. Mezi provozy byla zrcadlárna, slévárna železa či továrna na pletené zboží. Roku 1850 se Pihel stal samostatnou obcí s vlastním starostou. V obci byla škola, která sloužila dětem od roku 1877 v budově přestavěné z bývalého továrního objektu. Roku 1950 bylo založeno JZD a postupně zde započala výstavba zemědělských objektů. V roce 1967 byl vytvořen MNV Pihel – Bukovany se sídlem v Pihelu. V rámci vyšších nařízení byl pak Pihel k 1. lednu 1981 připojen k Novému Boru. V Pihelu se již roku 1604 uvádí pivovar s palírnou kořalky (v provozu do roku 1926). V roce 1888 opuštěnou kartounku koupil Georg Arthur Werner a zřídil zde továrnu na rukavice a pletárnu. Po roce 1948 patřila textilní továrna obci, později Severce Cvikov, kde je dodnes.

Náboženské památky

Kaple Panny Marie Sněžné

Kaple byla postavena v roce 1775 v osadě Horní Pihel u silnice na Českou Lípu.

Přírodní památky

Červený rybník

Červený rybník je zmiňován již od 16. století, jeho rozloha je zhruba 9 ha. Jméno získal podle barvy vody z rašeliniště (osada Horní Pihel).

Pivovarský rybník

Pivovarský rybník je zřejmě nejstarším rybníkem v okolí o rozloze kolem 8 ha, založen v souvislosti s pihelským pivovarem.

Pihelský vrch

Pihelský vrch (315 m) je nevysoký osamělý čedičový kužel, který se strmě vypíná nad starou částí osady Pihel, ležící na Dobranovském potoce. Na kopci stál kdysi hrad, z něhož se však dodnes nedochovalo téměř nic. Později byl na holém vrcholku vztyčen dřevěný kříž a po roce 1881 byl vršek postupně zalesněn. Opuštěný čedičový lom na jihozápadním svahu byl dříve známým nalezištěm minerálu chabazitu.

Vojenské památky

Vojenská hrobka

Hrobka, umístěná při západní zdi hřbitova v obci Pihel.

Nápisová deska je psána částečně v azbuce, původně byla černá skleněná s vypískovaným písmem, v roce 2010 město Nový Bor nechalo zhotovit a nainstalovat novou plastovou desku se stejnými nápisy, jaké byly uvedeny na původní poškozené desce. V srpnu roku 2012 Velvyslanectví RF zajistilo a financovalo opravu hrobového místa.

Kulturní a ostatní památky

Zřícenina hradu Pihel

Malý hrad nechal kolem roku 1363 postavit buď Hynek Zajíc z Házmburka, nebo některý z jeho potomků. První zmínka o hradu je z roku 1396, kdy jej vlastnil Vilém Zajíc z Házmburka. Jeho synové jej přenechali roku 1421 Janovi Chlumu, přezdívanému Kepka, jenž vlastnil i nedaleký Svojkov. V červnu 1422 hrad obsadili husité a v roce 1423 se zde shromáždili před tažením na Českou Kamenici. Ve stejném roce se majitelem stal katolík Hynek Hlaváč z Dubé, jenž panství připojil k České Lípě. V té době po odchodu husitů byl poškozen, opuštěn, dokonce se uvádí jako zničený. V roce 1455 při soupisu půdy Jindřicha Berky z Dubé a na Milštejně se uvádí pouze ves Pihel. Hrad se opět objevuje až v roce 1461 v predikátu Hynka z Házmburka. Roku 1502 došlo ke spojení se sloupským panstvím a roku 1552 je uváděn jen dvůr Pihel.

Zájezdní hostinec

Zájezdní hostinec u Zlatého buřtu – původní hostinec Gasthaus zur goldenen Wurst vystavěl roku 1753 na křižovatce silnic Fr. Müller, jako první dům nové osady. Znovu otevřen v roce 1997.

Architektura

V Pihelu se dochovala řada architektonických památek, nejzajímavější je dům čp. 101 - venkovská usedlost, která byla vyhlášena nemovitou památkou 3. května 1958. Dnes soukromý majetek.

Naučná stezka Po stopách sklářského řemesla v Novém Boru

Stezka mapuje místní zajímavosti vztahující se nejen ke sklářské tradici. Stezka se skládá ze 17 zastavení u zajímavých míst. Postupně projdete přes historii sklářství, významné osobnosti až po významné stavby Nového Bor. U jednotlivých zastavení jsou umístěny informační tabule, které nabízejí základní informace o právě navštíveném místě. Stezka je koncipována i jako audiostezka. Audionahrávky jsou umístěny na webových stránkách města nebo v Turistickém informačním centru Nový Bor.

Cyklostezka „Cesta k sousedům“

Cyklostezka „ Nový Bor – Sloup v Čechách – Lindava“

Nový Bor

DSC 3579

DSC 3579

 
okolí Nového Boru - kopec Klíč

okolí Nového Boru - kopec Klíč

 
Sklářské muzeum Nový Bor

Sklářské muzeum Nový Bor

 
letecký pohled náměstí

letecký pohled náměstí

 
 
15.2.2016 13:58:16 | přečteno 2295x | lenka.hornova
 

Sdružení historických sídel
Čech, Moravy a Slezska

Sekretariát:
Opletalova ulice 29
110 00 Praha 1

tel.: +420 224 237 558
tel./fax: +420 224 213 166
e-mail: info@shscms.cz
www.shscms.cz
www.ehd.cz
Další kontakty

Úřední hodiny:
Po - Čt: 8.00-16.00 hod.
Pá: 8.00-14.00 hod.

 
Publikační a redakční systém Public4u © 2000-2022
load