Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska

Vyhledávání

Jilemnice

podvečery 2


Město Jilemnice leží v kopcovité krajině západního podhůří Krkonoš (náměstí ve výšce 464 m n.m.) a má dnes necelých šest tisíc obyvatel. Výhodou Jilemnice je poloha, ze které se lze vydat do kteréhokoliv směru jak pěšky, tak na kole, popřípadě při dostatečné sněhové pokrývce i na lyžích. Díky své poloze je Jilemnice již po léta je vyhledávána jako výhodné východisko do západních Krkonoš, jejichž přirozeným centrem se během historického vývoje stala.  Původ jména Jilemnice připomíná městský znak – strom jilm ve stříbrném poli.

Informační centrum Jilemnice
Masarykovo náměstí 140
514 01 Jilemnice

tel.: 481 541 008
fax: 481 541 008
e-mail:
info@jilemnice.cz 

Historie:

 Město vzniklo někdy na počátku 14. století jako hospodářské a tržní centrum rozsáhlého štěpanického, později jilemnického panství drženého pány z Valdštejna. Žel není nám umožněn souvislejší pohled do nejstarší historie, neboť naprostá většina pramenů byla zničena (zejména požárními katastrofami v roce 1788, 1803 a 1838). Pravidelný půdorys náměstí a přilehlých ulic nám napovídá, že město vzniklo patrně na zeleném drnu. V minulosti se v obci rozmohlo plátenictví, které dosáhlo vrcholu na přelomu 18. a 19. století a to hlavně díky - hraběcímu rodu Harrachů, jehož příslušníci jej pozvedli na světovou úroveň. Známá a slavná je také lyžařská tradice, díky níž je Jilemnice označována jako „kolébka českého lyžování“. Již od roku 1894 zde sportovní lyžování organizuje Český krkonošský spolek SKI, nejstarší samostatný lyžařský spolek v českých zemích. Na návštěvníky zapůsobí zejména typická atmosféra horského městečka.

TOP – Nesmíte minout..... 

Bývalý pivovar - budova čp.1 – sloupová síň, tržnice řemesel

V zrekonstruovaných prostorách bývalého pivovaru najdete dnes Tržnici řemesel, Sloupovou síň, Informační centrum pro mládež a expozice muzea. Více na www.jilemnickypivovar.cz

Zámek - Krkonošské muzeum - Zámek vznikl na místě staré valdštejnské tvrze někdy ve druhé polovině 16. stol. a renesanční jádro si, přes několik úprav (poslední r. 1895), uchoval dodnes. Vystřídala se zde řada majitelů. Známí jsou zejména Harantové z Polžic a Bezdružic a hraběcí rod Harrachů, který měl velký význam pro rozvoj zdejšího kraje.

Od roku 1953 slouží tento památkově chráněný objekt bohatým a zajímavým expozicím Krkonošského muzea. Ve stálé expozici muzea najdete obrazovou galerii Františka Kavana, historickou a etnografickou expozici, unikátní mechanický betlém Jáchyma Metelky a nově také několik původních zámeckých místností z období hraběte Jana Harracha.

Pivovar je poprvé doložen již v roce 1584 a poslední pivo se zde stáčelo kolem roku 1950. V posledních letech prošel objekt rozsáhlou rekonstrukcí.

Dnes najdete v budově bývalého pivovaru - Čp.1. rozsáhlou expozici věnovanou počátkům českého lyžování, výstavní prostory muzea, tržnici řemesel, sloupovou síň a další. Na budově je umístěna socha sv. Floriána.

Více na  www.kmjilemnice.cz
Muzeum sídlí v jilemnickém zámku v parku u kostela asi 150 m od hlavního náměstí.
Krkonošské muzeum zachycuje historii, lidovou kulturu západních Krkonoš a počátky lyžování v českých zemích. Součástí expozic je i galerie významného českého krajináře Františka Kavána. Muzeum nabízí také řadu krátkodobých výstav, doprovodných akcí, přednášek atd. Otevřeno celoročně: úterý-neděle 8-12 a 13-16 hodin, v červenci a srpnu do 17 hodin. Parkoviště v místě.


 http://www.maspridtepobejt.cz/ - zajímavé tradiční akce

Památky

MPR/MPZ

Masarykovo náměstí

Masarykovo náměstí se rozkládá na středověkém půdorysu a po staletí tvoří jádro našeho města. Zde můžete zhlédnout:

Empírovou kašnu z roku 1836, která sloužívala jako zdroj pitné vody a také jako zásobárna vody pro ruční hašení.

Kašna je bohatě zdobená. Uprostřed stojí pilíř s chrliči v podobě lvích hlav na všech čtyřech stranách. Nad chrliči je na římse umístěna zdobená empírová váza zakončená bohatou rozetou.

Kašna na Masarykově náměstí představuje významnou dominantu náměstí a cennou technickou památku.

Barokní sousoší sv. Kříže

Kříž byl původně umístěný v polích, doplňují ho dvě starší sochy světců, z leva sv. Jan Nepomucký, po pravé straně pak sv. Vavřinec. Zhotovit jej nechal K. Hrubý s manželkou roku 1799. Po jejich smrti byl kříž ze svého původního stanoviště přenesen. Dnešní podobu získalo sousoší až v roce 1835. Sousoší bylo s ohledem na sílící provoz na náměstí na sklonku první republiky posunuto ještě o několik metrů dál směrem k jihu. Vedle letopočtu na něm býval nápis: „Na tvůj hlas, ó Spasiteli, v tmavých hrobích čekáme, mezi tvoje vyvolený početný bejt žádáme.“

Kamenné prvky sousoší jsou zhotoveny z červeného pískovce, sousoší bylo v roce 1985 restaurováno a do dnešní doby nebylo třeba dalšího zásadnějšího zásahu.

Sousoší sv. Kříže představuje výraznou a cennou dominantu jilemnického centrálního náměstí.

Sousoší Panny Marie

Toto sousoší je datované do roku 1723. Jeho umístění v jihozápadní části Masarykova náměstí v Jilemnici před radnicí je doloženo již na mapě z roku 1765.

Na obdélníkovém základě je umístěná tubovitá oltářní menza. Při velkých slavnostech zde byly slouženy mše svaté. Socha Panny Marie je vyvýšená, po pravé ruce má svatou Barboru a po levé svatou Máří Magdalénu. Celé sousoší nezapře vliv slavného sochaře M. B. Brauna.

Dominantu náměstí tvoří radnice klasicistně upravená po velikém požáru města roku 1788, v jejíž věži se ukrývají unikátní „Opakovačky“. Jedná se o hodinový stroj, který na hodinové cimbály (zvony) za den odbije 1020 úderů.

Kostel sv. Vavřince

V místech dnešního náměstí stával již ve 14.stol. kostel stejného zasvěcení. Traduje se, že byl dřevěný. Dnešní barokní stavba vznikla podle projektu pražského stavitele J. J. Aichbauera v letech 1729–1736. Zatímco vnější podobu zčásti

změnily tři velké požáry, interiér si zachoval stylově jednotné, velmi kvalitní a působivé barokní vybavení. V kostele sv. Vavřince se dodnes ukrývá nejstarší hmotná památka města, vyřezávaná polychromovaná gotická Madona z první poloviny 15 stol., Sochy u kostela: sv. Václav, sv. Jan Nepomucký a sv. Barbora.

Budova bývalé dívčí školy, socha Panny Marie Immaculaty

Nákladnou pseudorenesanční budovu bývalých dívčích škol si jilemničtí podle projektu architekta Jana Vejrycha postavili v letech 1897–1899 a byli na ni náležitě hrdí, k nejhezčím jilemnickým stavbám patří dodnes. Nyní tu sídlí jedna ze zdejších základních škol a její specializované lyžařské třídy se starají o výchovu našeho lyžařského dorostu. V blízkosti školy stojí od roku 2011 kopie sochy Panny Marie Immaculaty. Původní sochu nechal zhotovit hostinský František Trojan roku 1901. V sedmdesátých letech 20. století byla však socha rozebrána a pohozena do trávy za kostelem, kde podlehla vlivu přírodních živlů. Zásluhu na zhotovení kopie má zdejší okrašlovací spolek.

Busta Josefa Hanuše, pamětní deska pplk. Karla Kubánka

Busta akademika Josefa Hanuše (1872–1955) umístěná na školní budově v ul. J. Harracha oznamuje, že se tu narodil vynikající český vědec, profesor ČVUT a člen ČSAV. Vědci dodnes vysoce oceňují jeho přínos pro obor analytické chemie, věnoval se zejména organickým činidlům a jejich využití v potravinářské a anorganické chemii. Na protější budově je umístěna pamětní deska pplk. Karla Kubánka, letce ČS. armády.

Zvědavá ulička - Šaldův statek

Dnes už ojedinělý soubor roubených domků získal jméno podle charakteristického posunutí většiny chalup o jedno okno směrem do uličky, aby zvědaví obyvatelé nepřišli o nic ze zdejšího rušného dění. Stejným způsobem tu byly chlupy uspořádány již roku 1752. Dnešní Zvědavá ulička vznikla po ničivém požáru města v roce 1788. Domy Zvědavé uličky jsou roubeny z mohutných hrubě otesaných trámů, mezitrámí se vyplňovalo mazaninou z jílu, plev a pazdeří. Tím se vytvořily takzvané lišty, které se bílily a spolu s tmavými trámy vytvářely barevný kontrast, pro krkonošskou architekturu tak typický.

V těsné blízkosti Zvědavé uličky stojí další roubenka, Šaldův statek. Toto stavení stálo donedávna zhruba o deset metrů dál v louce a zdálo se, že mu neodvratně hrozí zkáza. V devadesátých letech byl však tento památkový objekt majiteli za podpory města a státu citlivě rozebrán, přesunut a uveden do současného stavu.

Naučná stezka „Jilemnice známá neznámá“ – 7,5 km dlouhá trasa Vás provede malebným městem a okolím.
Více na
http://ic.mestojilemnice.cz/cz/tipy-na-vylety/prochazky-mestem-a-po-okoli/naucna-stezka-jilemnice-znama-neznama-59.html

Putování za třemi pštrosími pery - Chcete se dozvědět víc o hraběcím rodu Harrachů, jak jejich členové ovlivnili život v Jilemnici a vývoj města? Proč mají v rodovém erbu právě tři pštrosí pera?

Pro rodiny s dětmi - Sportovní atrakce

Sportovní centrum Jilemnice - krytý plavecký bazén a sauna, sportovní hala, solná jeskyně v budově plaveckého bazénu www.sport-jilemnice.cz

Všesportovní areál Hraběnka – lyžařské a běžecké tratě,jízda na in-line bruslích, běh, chůze, posilování na čerstvém vzduchu, hry, lanové centrum, … 


Výlety na kole

Jilemnickem křížem krážem - Okruh zve do zajímavého a malebného prostředí mikroregionu Jilemnicko, podhůří našeho nejvyššího pohoří Krkonoš. Pomyslný začátek cyklookruhu nalezneme v Jilemnici u rozcestníku "U Labutě".

Restaurace

Krkonošské sejkory, Krkonošské kyselo a další krkonošská tradiční jídla můžete ochutnat například:
Šaldův statek, Restaurace Vyhlídka, Restaurace U Tomáše, Gril restaurant U horkých kamenů, Pizzerie na Staré poště atd.

Ubytování -http://ic.mestojilemnice.cz/cz/ubytovani/

Okolí Jilemnice

Kaplička sv. Anny

Kaple sv. Anny na úbočí vrchu Kozince byla vysvěcena roku 1908 a stála tehdy ještě daleko v polích. Již v devatenáctém století bychom tu ale našli kříž. Lípy před vchodem za bezmála sto let existence této půvabné drobné stavby zmohutněly a přetvořily celé místo ve významnou krajinnou dominantu.

Vyhlídka na Kozinci

Vyhlídka na Kozinci nabízí působivý pohled na hrabačovské údolí a krkonošské hřebeny - charakteristické panorama Žalého s rozhlednou z roku 1892 a pro Jilemnicko typickou kulisu Kotle a Zlatého návrší. Již ve středověku jsou na Jilemnicku doloženy měděné doly. Také Kozinec ukrývá ve svém nitru staré šachty a štoly různého stáří. Těžba tu byla naposledy obnovena za I. světové války, ale vinou nedostatku kovů byla těžba brzy opět zastavena.

Jilemnice

Budova radnice

Budova radnice

Radnice vznikla na jižním konci západní fronty jilemnického náměstí někdy v 16. století. Po požáru 1646 byla přestavěna. I další vývoj určovaly četné požáry polodřevěného městečka: po ohni 1781 byla postavena s využitím původních konstrukcí nová budova s nárožní věží a pětiosým podloubím, znovu pohořelá o sedm let později. Po posledním velkém požáru roku 1838 získala novou střechu (menší). V letech 1850–51 byla rozšířena směrem k severu a západu pro potřeby okresních institucí. Tehdy získala dnešní podobu i 30 m vysoká věž. Od roku 1893 do stavby nového okresního úřadu roku 1926 zde nesídlila městská správa, která nalezla umístění v nové radnici (dnes škola ZŠ Harracha). Hlavní pozoruhodností radnice jsou hodiny na její věži. Soustava cimbálů odbíjí každou čtvrthodinu v kombinaci různých tónů tak, že denně se ozve 1020 úderů.
 
Znak mesta Jilemnice

Znak mesta Jilemnice

Blason: Ve stříbrném štítě košatý jilm přirozených barev (tj. kmen hnědý, koruna zelená) se zelenou patou.
 
 Jilemnický zámek

Jilemnický zámek

Historie zámku v Jilemnici začíná v 16. století, kdy vkusu udávala tón renesance, nicméně dějiny stavby sahají ještě dále do minulosti. Na místě dnešního areálu stávala už v roce 1492 valdštejnská tvrz. V té době je písemně doložena, avšak nejspíš vznikla ještě mnohem dřív, patrně ve 14. století. Ve druhé polovině 16. století byl vybudován pány Křinecskými z Ronova renesanční zámek. Přesnější údaje o datu založení zámku bohužel nemáme, proto je nutné odhadovat ze stylového rozboru stavby, neboť v historických pramenech se setkáváme jak s názvem tvrz tak i zámek. Možné je také, že k původní tvrzi byla přistavěna nová část. V historických pramenech se střídavě objevuje výraz tvrz i zámek, a je proto dost možné, že zámek byl přistavěn k původní tvrzi. Tomu by také odpovídaly zmínky o starší dřevěné části zámku. V blízkosti zámku také existovala brána s několika malými místnostmi. Bohužel zub času zapracoval až příliš dobře a tak již nyní o poloze této brány nemáme sebemenší představu. Původní renesanční stavební jádro dnešního jilemnického zámku mělo půdorys písmene „L“ se štíhlou šestibokou věží na severozápadě a se dvěma arkádami na východní straně (tyto arkády byly později zazděny). Popisy z roku 1688 hovoří o tvaru polovičního čtverce s věží opatřenou bijícími hodinami. V tomto popisu najdeme také dvě kuchyně se spíží, dvanáct komor, jedenáct obytných místností a kanceláří, tři sklepy v přízemí, čtyři sklepy v podzemí, pekárnu, prádelnu a konírnu pro dvacet koní s komorou pro krmivo. Z těchto popisů vyplývá, že zámek byl dříve mnohem rozsáhlejší než dnes. V roce 1701 zámek koupil pokrokový rod Harrachů. Počátkem 18. století došlo ke zlomu, zámek přestal být trvalým sídlem majitelů panství, kteří mu tak věnovali méně pozornosti než by zasluhoval. V roce 1714 se mu dostalo opravy, ale došlo také ke stržení některých částí. Budově samotné byl ponechán její renesanční charakter. Od této doby se charakter zámku příliš neměnil. Pouze po požárech v roce 1788 a 1838 byly odstraněny barokní vikýře a věž přišla o svou cibulovitou báň s lucernou. Stanovitá střecha vystavěná jilemnickým tesařem Rosenbergem roku 1838 původnímu charakteru stavby rozhodně ublížila. Více pozornosti zámku věnoval až Jan Nepomuk Harrach (1828-1909), který Jilemnici velmi miloval. Roku 1873 dochází k návrhu na rekonstrukci. Zpracoval jej Josef Pošepný a jeho návrh byl splněn pouze, co se vnějšku týče. Vnitřní změny již nespatřily světlo světa. Tento návrh spočíval v rozšíření zámku o část středovou a východní s věží a to roku 1895. V průběhu celé rekonstrukce bylo citlivě dbáno na renesanční charakter zámku. Rod Harrachů vlastnil panství do konce druhé světové války a v roce 1945 byl zámek zabrán státem. Vystřídalo se zde několik institucí, aby nakonec roku 1953 přišlo Krkonošské muzeum, jehož sbírky jsou tu k vidění dodnes. Krkonošské muzeum bylo založeno v roce 1891 v souvislosti s prvními přípravami na Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze. První expozice byla nainstalována na přelomu století v bývalé dívčí škole, později se muzeum několikrát stěhovalo, delší dobu užívalo místnosti v přízemí staré radnice, od roku 1953 sídlí v bývalém zámku hrabat Harrachů. Rozhodující zásluhu na vybudování muzea náleží někdejšímu řediteli dívčích škol v Jilemnici Jáchymu Metelkovi (1853 - 1940). Již v roce 1929 vznikly zárodky tří dnešních expozičních bloků: historicko-etnografického, lyžařského a galerijního, ale rozvinout je bylo možno až po přestěhování do zámku. Muzeum se tedy ve svém sbírkotvorném programu zaměřuje především na historii a národopis západních Krkonoš, počátky a vývoj českého lyžování, v galerijní oblasti především na dílo Františka Kavána (1866 - 1941). Od roku 1979 je muzeum součástí Krkonošského muzea při Správě krkonošského národního parku. Zajímavostí je unikátní Metelkův mechanický ozvučený betlém z let 1883 - 1913, či nejjemnější lněná příze na světě. V rámci Krkonošského muzea můžete v budově zámku shlédnout nově instalovanou expozici „Ze života českého kavalíra“, která přibližuje život vynikajícího šlechtice Jana Nepomuka hraběte Harracha (1828 – 1909) – k vidění je chodba, zámecká jídelna, pánský salon, dámský budoár, ložnici, předpokoj a pracovna a v budově bývalého panského pivovaru rozsáhlou expozici lyžařskou „Bílou stopou. Kapitoly z dějin českého lyžování do r.1938.“
 
 Krkonošské muzeum , zámek interiér  - pracovna hraběte Jana Nepomuka Harracha

Krkonošské muzeum , zámek interiér - pracovna hraběte Jana Nepomuka Harracha

 
Budova čp.1 (bývalý panský pivovar)

Budova čp.1 (bývalý panský pivovar)

Hraběcí (jilemnický) pivovar. Historická budova, kterou dnes označujeme číslem popisným 1, má půdorys ve tvaru L – kratší jižní křídlo (dříve užívané jako úřednická budova) a delší severní křídlo, ve kterém probíhala vlastní výroba piva (později zde byla umístěna již jen část technologie výroby piva). V současné době se dům č.p. 1 nachází na dvou stavebních parcelách a je ve vlastnictví dvou různých majitelů. O objektu budeme dále v textu mluvit pro zjednodušení jako o „pivovaru“, byť nebyl celý objekt nikdy pouze pivovarem. Jsou sklepy pod domem starší než objekt sám? Jaká část „úřednické budovy“ souvisela svým provozem s provozem vlastního pivovaru? A jak vlastně chutnalo jilemnické pivo? Celou historii se již asi nedovíme, ale přesto – v různých historických pramenech, kronikách, soupisech majetku a dalších dokumentech několik poznámek o jilemnickém pivovaru, o „úřednické budově“ či o hospodářském zázemí jilemnického zámku zůstalo. Hned v úvodu pro přehlednost a úplnost uvádíme, že někdy „jilemnický pivovar“ bývá označován také jako „starý zámek“. Tento název ale musíme rozhodně odmítnout, neboť /pivovar/ nebyl nikdy sídlem šlechty a vznikl mnohem později než vlastní zámecká budova. Pivovar prostupuje až do bývalého panského hospodářského dvora tvořícího nedílnou součást zámeckého komplexu (pivovar stojí v bezprostřední blízkosti zámku). Existence pivovaru v Jilemnici je bezpečně potvrzena již v roce 1584. Připomíná se, že disponuje „dostatkem kádí i jiného nádobí pivovarského, nad kterýmžto pivovarem jsou sýpky k chování sladů a chmele“. Urbář z roku 1688 pivovar uvádí jako stavbu kamennou, zatímco sládkovo obydlí bylo dřevěné. Roční produkce dosahovala v té době 60 sudů. První plán pivovaru pochází až z roku 1716, představuje půdorys přízemí pivovaru spojeného v tupém úhlu s obytným domem. Plán je uložen v archivu hrabat Harrachů ve Vídni a byl publikován Miroslavem Bartošem v roce 2004. Jestliže došlo ve dvacátých letech 18. století ke stavbě pivovaru v Jilemnici, tak nikoli podle tohoto návrhu. Na mapě jilemnického panství A. Graupara z roku 1765 je vidět jednopatrový úřednický dům s portálem ve střední ose stavebně spojený s budovou pivovaru. Pro provoz pivovaru sloužilo levé boční křídlo (dnes označované jako severní trakt/křídlo č.p. 1), přední křídlo poskytovalo byty pro panské úředníky, ve kterém někteří bydleli až do 80. let 20 . stol. a někteří zde měli i své kanceláře. Fasovní kniha josefského katastru v roce 1785 nezaznamenává v katastrální obci Jilemnice pivovar jako samostatný. V roce 1788 vypukl požár, při kterém podle kronikářského zápisu „největší díl velkých domů shořel“. Kromě 114 domů s radnicí, střechy kostela se zvony a mobiliářem, fary, školy, kaple sv. Alžběty u zámku a dalších budov shořel i pivovar. V roce 1838 postihl Jilemnici znovu požár velikého rozsahu. O tomto požáru se zmiňuje i Soudní popis a ocenění budov z roku 1839, kde je uvedeno, že objekt /pivovaru/ v roce 1838 vyhořel a byl nově postaven. Pivovar byl nově „zděný jednopatrový objekt krytý pálenými taškami s připojeným křídlem, kde se nachází hlavní průjezd do zámeckého nádvoří“. V tomto popisu najdeme mimo jiné zmínku o „klenutém humnu spočívajícím na 10 kamenných sloupech“. O 40 let později, tedy v roce 1884, byl pořízen velmi podrobný stavební popis stavebními znalci určenými soudem. Zde se kromě mnoha dalších údajů uvádí např.: „obytné stavení 38,3 m dlouhé, 13,2 m široké. Budova pivovaru je v bezprostředním spojení 58,2 m dlouhá, 16,4 m široká a s přístavkem na severní straně“. O humnech se zde dozvíme: „... jsou klenutá, křížová klenba spočívá na 10 kamenných sloupcích, dlažba z kamenných desek. Do máčírny z cementového zdiva přitéká voda dřevěnými rourami...“. V roce 1885 byl v pivovaře rekonstruován starý hvozd po anglickém způsobu. V letech 1896 – 1900 probíhala rekonstrukce pivovaru, při které bylo mimo jiné „z varny zřízeno humno zaklenuté do 16 travers se dvěma podvleky na 6 litinových sloupech, rekonstruován hvozd i ječmenné půdy“. V roce 1897 byl postaven nový parostrojní pivovar, dnes dům č.p. 70 mezi novým parkovištěm u sýpky a historickou budovou pivovaru, a ve staré budově zůstaly jen některé provozy. Nový pivovar byl se starou částí důmyslně propojen v jeden celek - to je onen můstek ve výšce druhého nadzemního podlaží mezi budovou č.p. 1 a č.p.70. Dodnes je pod konstrukcí mostku k vidění část někdejší transmise. Z následujících desetiletích nejsou dohledány žádné informace o stavebních úpravách starého pivovaru. Plánovaná dokumentace se dochovala do konce 19. století, písemné doklady a účetní materiál z 20. století se týká výroby a obchodních záležitostí. Před první světovou válkou se v jilemnickém pivovaru vařilo kolem 15 tisíc hektolitrů piva ročně, (před rozšířením pivovaru na konci 19. století činila roční produkce necelou třetinu), po válce výroba poklesla na 2 000 hektolitrů a přes následný rychlý vzestup předválečné úrovně již nedosáhla. Poslední pivo se zde stáčelo kolem roku 1950. Výměrem ze dne 24.2.1947 přidělilo ministerstvo zemědělství ČSR dne 24. března 1950 objekt starého pivovaru s úřednickým domem (prádelnu se zahradou, parkem a pastvinou v celkové výměře 6713 ha) městskému národnímu výboru za stanovenou cenu 257.000 Kčs. V letech 2008-2010 byla budova opravena z dotace získáné z finančního mechanismu EHP – Norsko a plně slouží veřejnosti.
 
Zámecký park s čp1

Zámecký park s čp1

Zámecký park Základ zámeckého parku se zrodil již v 16. století. Když v polovině 17. století přistoupil Kryštof Bohumír Harant z Polžic a Bezdružic k novému nákladnému „ vyzdvižení“ a rozšíření zahrady za starým zámeckým stavením a kostelem svaté Alžběty (stával v místech dnešního zahradnického domku poblíž hlavní zámecké budovy), využili „malý kousek“ staré zahrady zřejmě dosti zpustlé, neboť se v ní „toliko některý stromek švestkový spatřoval“. Zahrada byla osázena rozličnými květinami, stromy a byly zde umístěny i dva nákladné vodotrysky. O necelých 25 let později se poněkud podrobněji připomíná okrasná zahrada, obehnaná zdí a zčásti dřevěným plotem, s vodotrysky, tvarovanými luxusovými stěnami, dvěma letohrádky, hernou, nově postavenou dřevěnou komorou pro koroptve chycené na podzim a kamennou deskou se slunečními hodinami. V zápisu se uvádí také zahradnický domek, ovocná a zelinářská zahrada, rozkládající se zřejmě především v místech dnešního gymnázia a přilehlé části parku. Po nástupu rodu Harrachů na jilemnický zámek v roce 1701 se mění přístup k zahradě. Noví majitelé neměli důvod ji udržovat v dosavadní náročné podobě, nelze vyloučit ani plošnou redukci. Značnou část pozemků především pro sadařské a zelinářské účely používali v té době panští úředníci. Až téměř do konce 19. století potom park, o jehož úpravě nemáme bližší představu, zaujímal plochu zhruba jednoho hektaru. V polovině devadesátých let 19. století za hraběte Jana (1828 – 1909), který měl k Jilemnici velmi vřelý vztah, došlo k pronikavému rozšíření parku směrem k severu, a to na plochu asi 4 hektarů. Zároveň byly strženy staré budovy před zámkem (bednárna, lednice a další), terén zde vyrovnán, obehnán novou zdí a zčásti litinovým plotem. Zatímco bezprostřední okolí zámku bylo komponováno náročněji – kolem kašny s vodotryskem obíhal rozsáhlý elipsovitý záhon osázený růžemi, nechyběly zde tvarované ploty a jehličnany, zadní části byl ponechán víceméně volný přírodní charakter. Tuto úpravu lze považovat za zdařilou a citlivou – respektovala staré vzrostlé kvalitní dřeviny – lípy (nejstarší najdeme v přední části parku a její věk se odhaduje na 300 let, modříny (jedny z nejstarších a nejkrásnějších v Krkonoších najdeme v prostřední části parku), před jejich staletou vznešeností smekáme dodnes. Po roce 1945 péče o park upadala, nechyběly roky, kdy trávníky nebyly ani řádně posekány, křoviny i dřeviny se téměř neošetřovaly. Přibývalo náletové zeleně, cesty zarůstaly, nebo naopak v přední části se najížděním těžké techniky neúnosně rozšiřovaly a ničily následnou erozí. Necitlivé vybudování přírodního amfiteátru v padesátých letech vedle vytvoření cizorodého tělesa jeviště zničilo všechny tvarované jehličnany při severní straně zámku, později zahubilo mohutné krásné borovice, jež hluboké ponoření do zavážky nemohly přežít. Počátkem sedmdesátých let se park nacházel již ve velmi špatném stavu a bylo rozhodnuto o jeho rekonstrukci. Nyní se již díky snaze mnoha organizací i osob park stává místem relaxace a odpočinku. Při hlavním vstupu do parku stojí pomník světoznámého geologa Františka Pošepného, dílo vynikajícího sochaře Bohumila Kafky. Pomník je umístěn v místech, kde stával Pošepného rodný dům – panská bednárna.
 
Zvědavá ulička

Zvědavá ulička

Ústředním prostorem tzv. Nového města, tedy oblasti západně od náměstí a farního kostela je Zvědavá ulička, vzniklá obestavěním původní úvozové cesty do Mříčné. Ulička reprezentuje vynikající soubor lidové architektury, postavený většinou po velikém požáru města r. 1788. Název uličky vychází z faktu, že přízemní roubené chalupy na západní straně jsou postaveny nakoso k ulici tak, aby krajní osa východního průčelí umožňovala pohled k náměstí. Kvůli tomuto \"nakukování\" získala ulička své jméno. Dodnes se většina chalup dochovala v památkově hodnotném stavu, pozoruhodné je jejich postupné sesedání a bohatě zdobené lomenice. Ve většině z nich se běžně bydlí nebo slouží k soukromé rekreaci, pouze u východního ústí se nachází Šaldův statek, ve kterém dnes najdeme stylovou restauraci, která nabízí i tradiční krkonošskou kuchyni. Zvědavá ulička leží asi 200 m od náměstí a asi stejně tak daleko od Zámku Jilemnice. U východního vstupu do uličky najdeme lidovou sochu svatého Jana Nepomuckého (týž světec se vyskytuje i na jedné z dalších chalup), roste zde i erbovní strom města jilm horský (Ulmus glabra).
 
Zvědavá ulička v zimě

Zvědavá ulička v zimě

 
Krasojízdy na rohačkách ve Zvědavé uličce

Krasojízdy na rohačkách ve Zvědavé uličce

 
kostel Sv  Vavřince

kostel Sv Vavřince

Kostel se v Jilemnici připomíná poprvé roku 1356. Pravděpodobně stál na stejném místě jako dnešní svatyně. Kostel byl dřevěný (jako veškerá zástavba městečka). Jednalo se asi o bezvěžovou stavbu se samostatnou zvonicí. Hrabě Alois Harrach se rozhodl opatřit své rezidenční městečko zděným kostelem. K tomuto účelu využil služeb Johanna Georga Michaela Aichbauera (1680–1737), pražského stavitele, nevlastního bratra K. I. Dientzenhofera. Ten vypracoval roku 1725 projekt, realizovaný v letech 1729–35. Jedná se o objekt ve stylu dynamického baroka, který do Jilemnice vnesl zcela nové architektonické měřítko (dodnes prakticky zakrývá v dálkových pohledech zámek). Kostel postihly požáry v letech 1788, 1803 a 1838, které značně poškodily venkovní podobu kostela zejména střešní krajiny (helmice nad věží byla nahrazena stanovým řešením a rovněž bylo zjednodušeno zastřešení kněžiště a hlavní lodi), naštěstí se nedotkly jednotně řešeného barokního interiéru s několika kusy zařízení z původního kostela ( Madona z počátku 15. století a křtitelnice z roku 1545).
 
interiér kostela sv. Vavřince

interiér kostela sv. Vavřince

V čele obraz umučení sv. Vavřince od Dominika Kindermana, zasazený do iluzorní malby oltáře.
 
Jilemnice celkový pohled od V

Jilemnice celkový pohled od V

Na snímku jilemnické věže, zleva věž městské spořitelny (J. Vejrych 1911), následuje věž radnice s hodinami, věž měšťánské a dívčí školy (J.Vejrych 1897) a věže kostela sv. Vavřince.
 
 
14.12.2015 10:21:42 | přečteno 2630x | kveta.vitvarova
 

Sdružení historických sídel
Čech, Moravy a Slezska

Sekretariát:
Opletalova ulice 29
110 00 Praha 1

tel.: +420 224 237 558
tel./fax: +420 224 213 166
e-mail: info@shscms.cz
www.shscms.cz
www.ehd.cz
Další kontakty

Úřední hodiny:
Po - Čt: 8.00-16.00 hod.
Pá: 8.00-14.00 hod.

 
Publikační a redakční systém Public4u © 2000-2021
load